SLP 01 (2013)

50 / 124

48
stranné dohody o vzájemnosti. Neoddiskutovatelným přínosem je však čl. 70 odst. 1
Úmluvy č. 102, který požaduje pro každého žadatele právo odvolat se při odepření
dávky nebo ve sporu o druh anebo výši dávky.
Rovnost jako jeden ze základních předpokladů demokracie a lidských práv, je zřejmě
nejdetailněji propracovaná v právu Rady Evropy. Nejdůležitějším dokumentem v tom-
to ohledu je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, a to i díky
unikátní soudní kontrole jejího dodržování. Zákaz diskriminace dle čl. 14 cit. úmluvy
se však použije pouze při současné aplikaci jiného práva přiznaného Evropskou úmlu-
vou o ochraně lidských práv a základních svobod, a těch stanoví cit. úmluva velmi
málo.195 Příkladem je závěr ESLP, že smluvní stát nemůže odepřít cizincům sociální
práva nabytá v důsledku odvedeného pojistného do systému sociálního pojištění jen
z toho důvodu, že domovský stát cizince nedodržuje vůči občanům smluvnímu státu
zásadu vzájemnosti.196
Užívání sociálních práv bez diskriminace bylo jednou z motivů, které vedly státy
k podpisu Evropské sociální charty. Pokud se ovšem jedná o Českou republiku (stejně
jako Belgie či Německo), pak tato podstatně omezila aplikovatelnost této zásady, po-
kud jde o cizince. Z čl. 19 Evropské sociální charty, který upravuje právo migrujících
pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc se Česká republika zavázala dodržovat
pouze odst. 9, který ukládá povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor
těchto pracovníků podle jejich přání.
Nechuť k ratifikaci mnohostranných mezinárodních úmluv, která je rozšířená mezi
vyspělými státy,197 lze napravit úpravou ve dvoustranných mezinárodních smlouvách,
které jsou v tomto směru relativně úspěšnějším nástrojem.198 V České republice v sou-
časné době legálně žijí státní příslušníci 148 států, ekonomicky aktivní a velmi početní
jsou však především občané Ukrajiny, Vietnamu, Mongolska, Uzbekistánu a Ruska.199
Lze předpokládat, že velká část neformálních cizinců bude rovněž některé z těchto
státních příslušností.
Česká republika, resp. její právní předchůdci, uzavřela mezinárodní smlouvy o so-
ciálním zabezpečení s cca. 15 nečlenskými státy Evropské unie, resp. nesmluvními
195 ESLP toto vnímání ovšem následně rozšířil v tom smyslu, že se považuje za dostačující, pokud i pouhý
předmět sporu spadá do rozsahu hmotněprávních ustanovení úmluvy, nebo pokud jsou kritizovaná
opatření přímo spojena s výkonem práva úmluvou zaručeného. Srov. však rozsudek ze dne 28. květ-
na 1985, Abdulaziz, Cabales, Balkandali v. UK, (stížnost 9214/80; 9473/81; 9474/81). K dalšímu rozší-
ření došlo díky Protokolu č. 12, který vztahuje zákaz diskriminace na všechna práva přiznaná zákonem.
Česká republika protokol podepsala v roce 2000, dosud však nebyl ratifikován.
196 Srov. rozhodnutí ESLP ve věci Gaygusuz ze dne 16. 9. 1996
197 Srov. DUPPER, O.: Migrant Workers and the Right to Social Security, s. 37.
198 Srov. DUPPER, O.: op. cit., s. 30 a násl.
199 Na úřadech práce je evidováno cca. 24.000 státní příslušníci z jiných než členských států. Zahrnuti
jsou však též občané smluvních států EHP a Švýcarska. Srov. ČSU
kapitola/ciz_zamestnanost (Cit: 15. 7. 2010).