125 / 284
123
lem, uzavíranou při jejich podnikatelské činnosti).
603
Proto je pracovněprávní úprava
doplňována dle okolností konkrétního případu příslušnou úpravou obsaženou buď
v obchodním, či občanském zákoníku.
Tento obchodněprávní charakter je bezesporu přítomen u rámcové (cenové) do-
hody agentury práce s uživatelem o podmínkách přidělování agenturních zaměstnan-
ců. Dohody vytyčující pouze smluvní rámec, na jehož základě dochází následně mezi
smluvními stranami ke sjednávání dílčích dohod o dočasném přidělení zaměstnanců.
604
Právě u tohoto inominátního (nepojmenovaného) smluvního typu platí, že těžiště jeho
právní úpravy leží mimo pracovní právo, v obchodním nebo občanském zákoníku.
Pokud sledujeme částečnou pracovněprávní úpravu tohoto vztahu, pak je možno kon-
statovat, že ani zákoník práce, ani zákon o zaměstnanosti nebrání tomu, aby smluvní-
mi stranami rámcové dohody o podmínkách dočasného přidělování zaměstnanců byli
uživatel (na jedné straně) a více agentur práce (na straně druhé). Tak jak lze navázat
spolupráci mezi více agenturami práce na straně jedné a jedním uživatelem na straně
druhé, lze též zmnožit agentury práce působící u jednoho uživatele v průběhu existují-
cí spolupráce. Smlouva měnící rámcovou dohodu o podmínkách dočasného přidělení
zaměstnanců, na jejímž základě by se jednou ze smluvních stran stala za souhlasu obou
smluvních stran další agentura práce, by tak působila zamýšlené důsledky i v případě,
že by primárním předmětem rámcové dohody bylo stanovení podmínek dočasného
přidělování zaměstnanců k uživateli. Rámcová dohoda o podmínkách dočasného při-
dělení zaměstnanců není totiž ani pracovní smlouvou, ani dohodou o pracovní čin-
nosti. Rámcová dohoda zakládá hybridní závazkový vztah, který přestože vykazuje jisté
znaky vztahu pracovněprávního, je spíše vztahem obchodněprávním (za podmínky, že
se jedná o dohodu, která je smluvním vztahem mezi dvěma podnikateli, agenturou
práce a uživatelem, uzavíranou při jejich podnikatelské činnosti) či vztahem občansko-
právním. Z tohoto důvodu lze připustit mnohost subjektů na straně zaměstnavatelské,
za podmínky, že v případě dočasného přidělení konkrétního zaměstnance půjde o tzv.
dílčí závazky.
Vystupuje-li na jedné smluvní straně více osob v právním smyslu, jedná se o tzv.
společný závazkový vztah. Smyslem agenturního zaměstnávání je zprostředkovat agen-
turnímu zaměstnanci práci, aby prostřednictvím dočasného přidělení k uživateli mohl
agenturní zaměstnanec získat trvalé pracovní uplatnění u uživatele. Agentura práce
v tomto případě supluje činnost státu, konkrétně úřadu práce. Z povahy věci je tak
agenturní zaměstnávání činností dočasnou, která by se v případě úspěchu (osvědčení
agenturního zaměstnance) již neměla opakovat. Ujednání, na jehož základě by byl
603
Tak M. Součková in Součková, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář, 4. vydání, Praha, C.H. Beck, 2004,
str. 129; Gregorová, Z.: Agenturní zaměstnávání – nová právní úprava v českém pracovním právu, Právo
a zaměstnání, 2005, č. 2, str. 4 nebo Pichrt in Bělina M. a kol.: Zákoník práce, komentář, 2. vydání,
Praha, C.H. Beck, 2010, komentář k ust. § 308.
604
Obdobně B. Šubrt in Agenturní zaměstnávání – stav a problémy v širších souvislostech, Práce a mzda,
2008, č. 6.