Table of Contents Table of Contents
Previous Page  190 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 190 / 284 Next Page
Page Background

188

činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměst-

navatele) a také z toho, že se bude jednat o činnost dlouhodobou a pokud k uzavření

pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby tuto činnost vykoná-

vající, jejíž právní sféru neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku poškozuje.

941

Ústavní soud pak doplnil jako další indicie svědčící pro závislou činnost povinnost

řídit se organizačním řádem navrhovatelky a pokyny jejího ředitele, dodržovat právní

a jiné předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, účastnit se škole-

ní či jiných podobných akcí uložených navrhovatelkou.

942

Naopak o závislou činnost

zpravidla nejde, jedná-li se o specializovanou činnost vykonávanou pouze krátkodobě

či nesoustavně, jejíž výkon je podmíněn faktory do značné míry nezávislými na vůli

zadavatele (např. sezónní práce, práce závislé na počasí, práce podmíněné realizací jed-

norázově získané zakázky apod.).

943

Na nastíněný vývoj judikatury reagovalo též Ministerstvo financí a přijalo prováděcí

pokyn,

944

v němž za podstatný znak závislé činnosti ve smyslu zákona o dani z přijmů

označilo skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem,

na vlastní účet a s vlastní odpovědností poplatníka, ale naopak podle pokynů toho,

kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí (plátce).

945

Závislou činností je činnost sku-

tečně závislá na osobě plátce, což je nutno zjišťovat z povahy vykonávané činnosti,

okolnostmi, za kterých je tato práce vykonávána a ze zájmu obou smluvních stran za-

941

Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. 2 Afs 62/2004-70. Dále srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu

ze dne 14. prosince 2006, čj. 7 Afs 142/2005-67, kde soud identifikoval znaky závislé práce. V uvede-

né kauze objednatel podnikající v oboru stavebnictví realizoval stavební činnost s pracovníky, s nimiž

na období jednoho roku uzavíral, ať již písemně nebo ústně, smlouvy o dílo. Předmětem plnění těchto

smluv byly výkopové, obkladačské, bourací, tesařské a jiné stavební práce. Jak vyplynulo ze svědeckých

výpovědí těchto pracovníků, držitelů živnostenských listů, pracovali jen pro stavební firmu stěžovatele.

Objednatel jim zadával konkrétní práci, kterou kontroloval a hotovou pak přebíral některý z jednatelů

objednatele. Odměna za práci byla objednatelem hrazena měsíčně, výjimečně jednou za dva měsíce, a to

na základě faktur vystavených jednotlivými pracovníky.

942

Tak usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 410/01.

943

Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. 2 Afs 62/2004-70. Dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu

ze dne 27. července 2006, čj. 2 Afs 173/2005-69. V předmětném případě plátcem příjmů a jeho smluv-

ními partnery sjednávali smlouvy o dílo, na jejichž základě pak byly vykonávány těžařské a pěstební

práce v lese. Objednatel ústně určoval místo, kde budou práce provedeny, jelikož smlouvy o dílo byly

rámcové a jednotliví smluvní partneři se tak řídili při provádění sjednaných prací pokyny objednatele.

Smluvní partneři používali vlastní ochranné pomůcky a do místa provedení díla se sami dopravovali.

Navíc nesli odpovědnost i po předání díla, vedli evidenci provedeného díla, kterou za účasti objednatele

srovnávali se skutečným stavem. Smluvní partneři podnikali soustavně a samostatně, dobu provádění

díla i přestávky si určovali sami a dílo prováděli na vlastní náklady. Objednatel dodával zhotovitelům

pouze pěstitelský materiál a postřik. Někteří ze smluvních partnerů objednatele dokonce dle jeho tvrzení

měli provádět práce i pro jiné subjekty než pro něho. Odběratel dále tvrdil, že smluvní partneři sami

trvali na jiném vztahu, než je vztah pracovněprávní.

944

D-285, Pokyn k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

a vymezení tzv. závislé činnosti, čj.: 53/79 983/2005-532, uveřejněn ve Finančním zpravodaji 2005,

č. 9, str. 819.

945

Shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2006, čj. 7 Afs 142/2005-67.