192 / 284
190
Stanoviska kontrolních orgánů i nižších soudů jsou rozdílná. Některé spolu s Nejvyšším
správním soudem připustily, že vnější znaky činnosti profesionálního sportovce se velmi
podobají klasickému pracovnímu poměru.
948
Ač není vyloučeno, aby sportovec a klub
upravil úplatný výkon sportovní činnosti pracovní smlouvou, Nejvyšší správní soud
konstatoval, že jednoznačné podřazení sportovní činnosti pod pracovněprávní režim
by ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu, a také by bylo i pro jednotlivé
sportovce nevýhodné. Kromě vůle, resp. zájmů smluvních stran (zmíněna ovšem pouze
ochrana finančních zájmů klubu, v následném rozsudku pak zmíněno dobrovolné vystu-
pování sportovce jako OSVČ)
949
soud argumentoval specifičností sportovní aktivity vy-
mykající se pojmu závislé práce či alespoň nedosahující jeho intenzity. To je údajně dáno
existenci řady aktivit, které jsou nezbytné jednak pro stoprocentní připravenost daného
sportovce, jednak z marketingových zájmů klubu.
950
Význačným odlišujícím znakem je
též prý odlišné odměňování, které kromě motivační funkce (bonusy za dosažený počet
bodů), má výrazný sankční rozměr pro případ porušení hráčských povinností a často též
neodpovídá (v kolektivních sportech zejména) individuálnímu osobnímu nasazení, ale
úspěšnosti týmu jako celku.
951
Podpůrnými důvody byla nedostatečná pracovněpráv-
ní ochrany finančních zájmů klubů (potenciálně jednoduché a především bezúplatné
najmutí sportovce jiným klubem, který sportovce nevychoval ani „nekoupil“), dále
pak nevhodná úprava zákazu řetězení pracovních poměrů, pracovní doby a odměňová-
ní. Do změny platné právní úpravy se současný faktický stav dle Nejvyššího správního
soudu vyznačuje takovou mírou normativní síly,
952
že:
„Činnost profesionálního sportovce
není jednoduše podřaditelná pod pojem ‚závislá práce‘ ve smyslu § 2 odst. 3 zákoníku
práce z roku 2006. Není proto protiprávní uzavírání i jiných než pracovních smluv mezi
sportovci a jejich kluby. Z daňového hlediska může sportovec působit též jako osoba samo-
statně výdělečně činná.“
953
V následném rozsudku se soud letem dotkl též „legislativy“
Fotbalové asociace ČR, přičemž (za situace, kdy stěžovatel nezpochybnil její zákon-
nost, resp. ústavnost) i tento fakt jej vedl k názoru, že tento typ vztahu použitelnost
zákoníku práce nepředpokládá.
954
Závěr Nejvyššího správního soudu, jakož i podnětná věcná argumentace se vztahuje
k posouzení postavení sportovce ve vztahu k daňovému právu, potažmo právu soci-
álního zabezpečení, byť soud vykládá částečně též pojem závislá práce upravený v ZP.
Přesto by tato argumentace neměla být opomenuta ani při rozhodování obecných sou-
dů. Ty se budou muset nejprve vypořádat s údajnou specifičností sportovní činnosti,
její nepodřaditelností pod pojem závislé práce. Zde je možno poukázat na rozsudky
948
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 43.
949
Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2012, čj. 2 Afs 22/2012-35, bod 23.
950
Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 28. Spornou
se stala otázka posouzení činnosti stěžovatele jakožto profesionálního hráče ledního hokeje.
951
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 29.
952
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, bod 30.
953
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78.
954
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2012, čj. 2 Afs 22/2012-35, bod 25.