187 / 284
185
rovolní pracovníci pečovatelské služby, pěstouni atd. V podstatě totožný přístup byl
zachován v zákoně č. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení (ust. § 3). Naopak zákon
č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení se opět vrátil k výčtové metodě. Pojem pra-
covníka však ani zde nebyl blíže konkretizován, s výjimkou doplnění, že musí pracovat
v pracovním nebo v učebním poměru či být členem výrobních družstev. Navrátila se
zde též sběrná kategorie pracujících, kteří mají podle tohoto zákona, předpisů vyda-
ných k jeho provedení nebo podle jiných předpisů v důchodovém zabezpečení, práva
a povinnosti jako pracovníci. Tentýž závěr platí pro zákon č. 121/1975 Sb. o sociálním
zabezpečení a s drobnými formulačními úpravami též pro zákon č. 100/1988 Sb. o so-
ciálním zabezpečení (§ 6).
Ani porevoluční zákony o sociálním pojištění k vymezení pojmu zaměstnanec či pra-
covněprávní vztah významně nepřispěly. Zákon č. 550/1991 Sb. o všeobecném zdravot-
ním pojištění, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jakož i zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, se od na-
značeného způsobu vymezení zaměstnance neodchýlily. Za zaměstnance byla v souladu
s historickou tradicí označena fyzická osoba v pracovním nebo obdobném poměru,
931
aniž by zákonodárce znaky těchto poměrů blíže vymezil. Pouze zákon č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, v platném znění, definoval zaměstnání (jako právní vztah,
na základě kterého vykonávají zaměstnanci práci, pracovní nebo obdobnou činnost
nebo službu), k hlubšímu poznání podstaty zaměstnance však nám tato definice oči-
vidně nepomůže. Při vymezení pojmu zaměstnanec je proto nutno i nadále vycházet
z poznatků nauky a judikatury k zákoníku práce.
932
To ostatně potvrdil Nejvyšší správ-
ní soud v rozporuplném
933
rozhodnutí č.j. 3 Ads 119/2010-58, když neshledal pochy-
bení v postupu OSSZ, ani Krajského soudu v Ostravě, kteří shodně konstatovali, že
nejedná-li se o výkon závislé práce, nemůže být založen pracovní poměr mezi společ-
ností s.r.o. a jejím jednatelem. Z naznačené tendence právní úpravy vybočil v poslední
době zákon č. 48/1997 Sb., který s účinností od 1. 1. 2009 vymezil zaměstnance zásadně
931
Za zaměstnance tak byl například judikaturou označen jednatel společnosti s ručením omezeným, který
sice nebyl v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonával pro ni práci na základě smlouvy
„o výkonu funkce jednatele“ uzavřené podle obchodního zákoníku a byl za ni odměňován. Výkonem
práce pro společnost pak se rozuměla jakákoliv činnost směřující k vytváření hodnot pro společnost
a bylo přitom pro soud nevýznamné, že vztah mezi jednatelem a společností se neřídí zákoníkem práce,
ale obchodním zákoníkem. Nejvyšší správní soud rozhodnutí č.j. 6-As 11/2004-71.
932
Závěr soudu o tom, že
stricto sensu
vztah duchovního C. č. h. k církvi není pracovním poměrem, vedl
k závěru, že nemůže být ani zaměstnaneckým vztahem ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) první věty
zákona o veřejném zdravotním pojištění. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 33/2005-52.
933
Skutkově se jednalo o poměrně výlučný případ, kdy vyměřovací základ pojištěnce byl 1Kč, orgány
důchodového a nemocenského pojištění jinak ve své praxi běžně tzv. souběh funkcí jednatelů a zaměst-
nanců, jejichž druh vykonávané práce zahrnoval některé úkony v rámci obchodního vedení společnosti,
tolerovaly. Blíže k tomu kapitola Jednatel zaměstnancem.