Table of Contents Table of Contents
Previous Page  185 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 185 / 284 Next Page
Page Background

183

k nepotřebě.

917

Stejně tak SD EU při výkladu pojmu zaměstnaná osoba pro účely koordi-

načních nařízení

918

a jejím odlišení od pojmu osoba samostatně výdělečně činná judiko-

val, že pojem zaměstnaná osoba uvedený v koordinačním nařízení nezohledňuje povahu

výdělečné činnosti dle pracovního práva.

919

Tyto pojmy je nutno vykládat jako zahrnující

činnosti vymezené právními předpisy sociálního zabezpečení státu, jehož právo se jako

rozhodné v daném případě uplatní. Dílčí závěry judikatury učiněné v souvislosti s před-

pisy o sociálním zabezpečení však vždy podnětné i pro pracovní právo byly.

Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invali-

dity a stáří vymezení zaměstnance, zaměstnavatele ani služebního poměru neobsaho-

val.

920

Proto Nejvyšší správní soud při vymezení pojmu služební smlouva převzal kri-

téria charakterizující podstatné znaky služební smlouvy dle soukromoprávních předpi-

sů, zejména OZO. Konkrétně se jednalo o vůli stran založit podřízenost zaměstnance

a vázanost rozkazy zaměstnavatele.

921

Zdravotní stav zaměstnance sám o sobě pro vznik

služebního poměru význam neměl, podstatné bylo, že se dal k dispozici zaměstnavateli

a ten s jeho pracovní silou disponoval.

922

Naopak sjednání úplaty za konanou práci

nebylo nezbytným předpokladem pojistné povinnosti.

923

Odměna za práci mohla spo-

čívat v umožnění volného užívání kuchyně zaměstnavatele.

924

Skutečnost, že zaměst-

nanec nebyl přihlášen k penzijnímu pojištění, jej nezbavila postavení zaměstnance.

925

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o penzijním pojištění soukromých

zaměstnanců ve vyšších službách vymezil v ust. § 1 rozsah působnosti výčtem kate-

gorií zaměstnanců dle povahy činností, kterou konají. Pojem zaměstnance však zákon

č. 26/1929 Sb. z. a n. nedefinoval a bylo tak i nadále nutno užít kritéria charakterizu-

jící podstatné znaky služební smlouvy, ať již se jednalo o poměr soukromoprávní či ve-

řejnoprávní.

926

Jak v případě zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., tak zákona č. 26/1929 Sb.

z. a n. rozhodnutí o tom, že se nejedná o zaměstnance znamenalo vyloučení této osoby

z daného pojišťovacího systému. Ze soudních rozhodnutí lze především zmínit závěr,

917

Stejně tak judikoval irský Employment Appeal Tribunal. Viz Ireland, Employee Appeal Tribunal, ILLR

sv. 20, ILO, str. 6.

918

Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení

na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství.

919

Rozsudek SD EU ve věci C-340/94,

E.J.M. de Jaeck c. Staatssecretaris van Financier

, body 19 a 28. Srov.

čl. 14c koordinačního nařízení.

920

Pleskot, J.: Přehled judikatury sociálně pojišťovací (zák č. 221/24 ve zn. nov. č. 184/28), str. 61.

921

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 8001, 7704 a 8771.

922

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 3250.

923

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A. č. 3764. a 8001.

924

Pleskot, J.: Přehled judikatury sociálně pojišťovací (zák č. 221/24 ve zn. nov. č. 184/28), str. 62.

925

Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17736.

926

Jindřich, A. J.: Výklad k zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách,

Praha, Střed odborových organisací soukromého úřednictva a obchodního pomocnictva 1929, str. 11

nebo Gallas, J.; Lippert, J.: Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách,

Praha, Kompas 1935, str. 32.