195 / 284
193
ČÁST TŘETÍ:
TESTOVÁNÍ VÝKONU ZÁVISLÉ PRÁCE
Poměrně záhy došla nauka i judikatura k závěru, že žádný ze znaků závislé práce
nemá natolik výjimečné postavení, aby jej byl možno izolovaně a výlučně použít
k identifikaci závislé práce.
973
Proto došlo postupně k vývoji více testů,
974
jimiž sou-
dy v různých státech
975
zjišťovaly existenci výkonu závislé práce, resp. existenci pra-
covního poměru za pomoci kombinace některých výše uvedených znaků.
976
Je ovšem
nutno předeslat, že tyto testy nelze vnímat dogmaticky, jedná se o zobecnění (a tím
i nevyhnutelně o zjednodušení) jednotlivých národních přístupů, navíc i tyto testy se
vnitřně v rámci jednotlivých národních jurisdikcí neustále vyvíjejí (přizpůsobují) a též
navzájem ovlivňují. Příkladem je koncepce integrace zaměstnance do organizace práce
zaměstnavatele, kdy je sporné, v které zemi si tato koncepce objevila jako první (zda to
bylo Německo, Itálie, VB či Francie).
Nejstarším a přitom stále klíčovým testem, a to i v České republice, je test nadřízenosti
zaměstnavatele. Ten alespoň z prvopočátku, nezahrnoval znak ekonomické závislosti za-
městnance na zaměstnavateli.
977
Proti jednostrannému posuzování výkonu práce pouze
prizmatem „vertikální nadřazenosti zaměstnavatele“ se poměrně rychle snesla kritika.
Stěží si totiž lze představit, že zaměstnavatel zná práci mnoha či případně všech svých
specializovaných zaměstnanců v takové míře, aby ji mohl efektivně řídit a kontrolovat.
978
973
Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office,
Hart, Geneva 2011, str. 24 a k americké a kanadské judikatuře 253; dále též Weiss, M.: Employment
versus Self-Employment: The Search for a Demarcation Line in Germany, in NewTrends of Labour Law
in the International Horizon – Liber Amicorum for Prof. Dr. Todashi Hanami, Tokyo 2000, str. 254 či
International Labour Conference, 95th Session, 2006, Report V(1) – The Employment Relationship,
str. 25. Z judikatury pak např. britský
Raymond Franks v. Reuters Limited (
2003) IRLR 423, paragraph 12
(Mummery LJ). Sorv. Též recentní rozsudek NSS ze dne 1. 8. 2012, č.j. 2 Afs 22/2012-31, bod 21.
974
V různých státech je metoda používaná k identifikaci závislé práce, resp. zaměstnance pojmenována
různě. Pro naše účely byl zvolen pojem z common law, který nejlépe vystihuje zásadní roli judikatury.
975
Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 Ca 123/2005
a rozsudek NS SSR ze dne 14. 10. 1970, sp. zn. 6 Cz 90/70.
976
Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento,
Italy, 2009, str. 19. Dále srov. Center for Education and Employment Law Deskbook Encyclopedia of
Employment Law, 16. Edition, USA, 2005, str. 111 a násl.
977
Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview, International Labour Office,
Hart, Geneva 2011, str. 19. Dokument dostupný na adrese uvedené v použité literatuře.
978
Srov. Honneyball, S.: Honneyball and Bowers’ Textbook on Labour Law, str. 15 a násl. K pochybnostem
vysloveným v německé odborné literatuře viz Hunbold, W. Subunterenehmer und freie Mitarbeiter,
Freiburg, 1990, str. 25. K souhlasnému stanovisku v české odborné literatuře viz Bezouška, P.: Závislá
práce, Právní rozhledy, 2008, č. 16, str. 581.