201 / 284
199
vislé práce pro účely sociálního zabezpečení. V JAR je test nadřízenosti zaměstnavatele
používán nikoliv samostatně ale v rámci tzv. testu dojmů, kdy je inkorporován přede-
vším do znaku – zaměstnavatel je povinen konat práci dle příkazů a pokynů zaměst-
navatele.
1037
Dále jej lze najít v rámci domněnky existence pracovního poměru.
1038
Test
nadřízenosti byl použit též SD EU v rozsudku ze dne 27. 6. 1997, kde soud judikoval
absenci vztahu nadřízenosti u ředitele společnosti, který byl současně jejím jediným
společníkem.
1039
Lze-li ve vykonávané práci identifikovat nadřízenost zaměstnavatele
je zjištění nadřízenosti postačující, soudy již nepřihlíží k dalším testům.
O výkon závislé práce se pak tradičně jedná tehdy, jestliže zaměstnavatel kontroluje
nebo má právo kontrolovat, co zaměstnanec dělá resp. způsob, jakým to zaměstnanec
dělá, včetně způsobu, místa práce a doby konání práce. Mezi smluvními stranami je
prostřednictvím práva udělovat pokyny, práva kontrolovat jejich plnění a práva sank-
cionovat neplnění těchto pokynů konstituován právní vztah nadřízenosti a podříze-
nosti. Tento vztah je dle platné úpravy zesílen právem zaměstnavatele jednostranně
(i když v některých případech po projednání se zástupci zaměstnanců) opakovaně ur-
čovat další pracovní podmínky (jako např. čerpání dob odpočinku, včetně dovolené
na zotavenou). Vedoucí zaměstnanec může předmětného zaměstnance kontrolovat
osobně či prostřednictvím telefonu nebo jiných komunikačních prostředků.
1040
V ně-
mecké literatuře se v reakci na pochybnosti týkající se fyzické i právní způsobilosti
zaměstnavatele kontrolovat zaměstnance objevují (ojediněle) názory, že nadřízenost
zaměstnavatele je dána, má-li zaměstnavatele alespoň právo kontrolovat přítomnost
zaměstnance na pracovišti.
Test nadřízenosti aplikoval např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 14. 2. 2002,
sp. zn. 30 Ca 335/1999, když posoudil daný vztah jako pracovněprávní na základě
faktického stavu, kdy zahraniční pracovníci vykonávali pro žalobce přidělené práce
podle pokynů pracovníků žalobce. Test nadřízenosti však nebyl použit výlučně, ale
v kombinaci s identifikací dalších znaků jako je přítomnost na pracovišti, používání za-
městnavatelem dodaného materiálu, proškolení zaměstnavatelem, příslib ochranných
pomůcek, drobného pracovního nářadí a strojního vybavení.
1041
Výlučnou schopnost
1037
Srov. Smit v Workmen’s Compensation Commissioner 1979 (1) SA 51 (A) či recentní Taljaard v Basil
Real Estate, 2006, ILJ 861 (CCMA).
1038
Srov. ustanovení 200A jihoafrického Zákona o průmyslových vztazích (the Labour Relations Act) č. 66
z roku 1995 a ustanovení § 83A jihoafrického Zákona o základních podmínkách pracovního poměru
(the Basic Conditions of Employment Act) č. 75 z roku 1997.
1039
Věc C-107/94, bod 26.
1040
Srov. např. Hilder, M. L.: Zum „Arbeitnehmer–Begriff“, Recht der Arbeit, 1989, str. 1 a násl.
1041
Za zmínku stojí argumentace žalobce v daném případu:
„vycházel žalobce z toho, že za obdobný poměr lze
považovat buď stejný, uzavřený za jiných okolností jako poměřovaný poměr, anebo jiný, v podstatných rysech
se shodující s poměřovaným pracovním poměrem anebo jiný přiměřeně povaze věci uzavřený poměr, např. po-
dle příkazní smlouvy anebo vztah např. občanskoprávního charakteru, nikoliv však obchodního charakteru.
Vztahy založené na základě předmětných smluv o dílo byly výslovně obchodněprávního charakteru, nikoliv
občanskoprávního charakteru. Výkon činnosti poddodavatelů byl ve všech případech uzavřen jako vztah mezi
podnikateli, na jehož základě objednatel neměl v úmyslu každodenně řídit zaměstnance subdodavatele, ale