203 / 284
201
nejsou předem přesně určeny
1048
a zaměstnanec je povinen být zaměstnavateli k dis-
pozici po určité zpravidla delší časové období. Je-li tato zvláštní mocenská podřízenost
zaměstnance dána, dochází významně k potlačení významu vůle zaměstnance pro kon-
stituování pracovních podmínek ustaveného pracovního poměru.
1049
Naopak metody řízení, které zejména u vedoucích zaměstnanců minimalizují po-
kyny zaměstnavatele a omezují vedení zaměstnanců pouze na definování obecných
cílů, kterých je nutno dosáhnout, představují vážnou překážku pro test nadřízenos-
ti. Názorným příkladem je kapitán námořní lodě.
1050
U těchto zaměstnanců italská
a francouzská judikatura klade podstatně nižší nároky na faktické projevy nadřízenos-
ti zaměstnavatele, pro identifikaci podřízenosti zaměstnavateli stačí, pokud tito pra-
covníci byli povinni sdělit zaměstnavateli své plány a skládat účty ze své činnosti.
1051
V Nizozemí se pak klade též důraz na skutečnost, že zaměstnavatel u těchto osob
rozvrhuje pracovní doby a nařizuje čerpání dovolené.
1052
Nadřízenost zaměstnavatele není právní nadřazeností typickou pro nositele veřejné
moci, byť jisté instituty pracovního práva mají původ ve veřejném právu.
1053
Jak pre-
cizuje čl. 22 odst. 1 polského ZP, důvod nadřízenosti zaměstnavatele je ryze soukro-
moprávní – sjednáním pracovněprávního vztahu se zaměstnanec zavazuje konat práci
ve stanoveném rozsahu v zájmu zaměstnavatele a pod jeho vedením, a to v místě a čase
stanoveném zaměstnavatelem.
Test nadřízenosti čelí v české podobě
1054
základnímu aplikačnímu problému zejména
v případě tzv. domácích zaměstnanců,
1055
pedagogických pracovníků, souběhu výkonu
1048
Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia
2000, str. 424.
1049
Srov. Langer, L.: Je obchodní zástupce zaměstnancem nebo podnikatelem?, Pracovní právo 1936, č. 10,
str. 157; a Levý, P.: Mlčky učiněná úmluva o náhradě za práci přes čas, Pracovní právo 1931, č. 4, str. 35.
1050
Cassidy v. Ministry of Health (1951) 1 All ER 574.
1051
Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento,
Italy, 2009, str. 55 a násl.
1052
van Peijpe, T.: independent contractors and protected workers in Dutch law, CLLPJ, 1999, 21, str. 145.
1053
Prvorepubliková československá literatura odlišovala závislost založenou veřejným právem v případě ve-
řejné či státní služby. Srov. Tilsch, E.: Občanské právo, str. 4. Aplikační otázku, zda závislost úředníků
ve veřejném služebním poměru je skutečně jiného druhu či má jiný účel, však rozřešila s definitivní
platností až judikatura. Na veřejnoprávní služební poměr nebylo možno aplikovat bez výslovné zákonné
úpravy soukromoprávní normy regulující pracovní poměr. Tak Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník ve-
řejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia 2000, str. 424.
1054
Ale též zahraniční. Srov. např. Sigeman, T.: Labour Law in Sweden – Characteristic Features in an
International Perspective in Neal, A. (ed.): European Social Policy and the Nordic Countries, Aldershot,
2000, str. 156. K italským problémům Menghini, L.: Subordinazione e dintorni: itinerari della giuris-
prudenza, 1998, č. 21 Quaderni di Dritto del Lavoro e delle Relazioni industriali, str. 224.
1055
Ust. § 317 upravuje režim práce zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle
dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje.
Na rozdíl od předchozí úpravy (§ 267 odst. 2, 3 ZP 1965) není tedy již definičním znakem, že by se
mělo jednat o zaměstnance pracujícího převážně doma. Zaměstnanec může konat práci kdekoliv (mimo
pracoviště), kde to vyhovuje povaze sjednané práce a bude to se zaměstnavatelem dohodnuto. Přesto z dů-