219 / 284
217
nálezem vyšel vstříc požadavku vnitrocírkevní autonomie, a to v souladu s argumen-
tací, kterou se v předmětné kauze hájila Ústřední rada Církve československé husitské
ohledně povahy církevních orgánů:
„…ústavní stížnost není přípustná proti rozhodnutí
církevního orgánu jako „orgánu veřejné moci“, neboť orgány církve takovými orgány ne-
jsou. Pro vznik, změnu a skončení služebního poměru nelze použít ustanovení zákoníku
práce, neboť úprava jeho vzniku, změny a skončení je komplexně provedena v církevních
řádech Církve československé husitské. Použití zákoníku práce je subsidiární v případech,
kdy úprava není v církevním předpisu provedena…“
Ústavní soud jako případy subsidi-
ární působnosti světských předpisů explicitně zmínil mzdu, případně jiné majetkové
nároky duchovních. Pravomoc soudu je dána, neboť zde vystupuje do popředí soukro-
moprávní charakter církve jako právnické osoby, která má či nemá závazky vůči jiným
osobám fyzickým či právnickým.
1119
Nebude-li možno aplikovat zákoník práce, pak se
subsidiárně uplatní předpisy obecného práva občanského.
Závěry učiněné Ústavním soudem dne 26. března 1997 v nálezu sp. zn. I ÚS
211/96 byly po několika letech potvrzeny usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
31. srpna 2000, sp. zn. III. ÚS 136/2000.
1120
Ústavní soud dále rozvinul svoji argu-
mentaci:
„Služební poměr duchovního vzniká dvoustranným projevem vůle a v zásadě má
tedy podobnou smluvní povahu, jako je tomu u pracovněprávních vztahů. Podobně jako
u pracovněprávního vztahu, také u služebního poměru duchovního je v otázkách vzniku,
změny a zániku rozhodováno příslušnými orgány v podobném postavení, v jakém ve vzta-
hu k zaměstnanci rozhoduje zaměstnavatel. Toto rozhodování se však neděje u služebního
poměru podle pracovněprávních předpisů, ale podle vnitřních předpisů schválených k tomu
příslušnými orgány Jednoty bratrské.“
A o sedm let později.
1121
V roce 2011 Ústavní soud
vztáhl tento výklad též na určovací žalobu ve věci trvání služebního poměru duchovních.
Ústavní soud judikoval, že z čl. 16 odst. 2 Listiny plyne bez jakýchkoli pochybností, že
tuto pravomoc civilní soudy nemají, protože jejím přisvojením by byly narušeny kautely
ústavnosti zakotvené mimo jiné v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny.
1122
S odka-
zem na judikaturu Ústavního soudu pak Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud vnitřní
předpis církve či náboženské společnosti podpůrné použití předpisů pracovního práva
výslovně nepřikazuje, jsou pracovněprávní předpisy neaplikovatelné.
1123
1119
Což ovšem již neodpovídá některým závěrům konfesněprávní doktríny – J. R. Tretera, Stát a církve
v České republice, Kostelní Vydří 2002, s. 72.
1120
Sb.n.u.US sv. 19, usnesení č. 30, str. 283 až 285.
1121
Srov. usnesení ústavního soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 611/06.
1122
Nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3597/10. Dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 28
Cdo 1271/2006.
1123
Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 33/2005-52.