221 / 284
219
dostal až k ESLP, který konstatoval:
„…Úmluva tvoří nedílnou součást českého právního
řádu a má přednost před zákonem. Mimo jiné (se) zdůrazňuje, že její články 4, 9 a 14 jsou
přímo aplikovatelné; stěžovatelé se tedy mohli dovolávat těchto ustanovení před obecnými
národními soudy a především také před Ústavním soudem a stěžovat si, že tato ustanovení
byla v jejich případě porušena.“
1131
Čl. 4 odst. 2 a čl. 9 Úmluvy však stěžovatelé ve vni-
trostátním řízení nepoužili.
1132
V neposlední řadě lze zmínit, že existuje zahraniční úprava i rozhodnutí soudů v de-
mokratických státech, které některé duchovní za zaměstnance považují. Ve známém
irském případu soud na základě předchozích rozhodnutí anglické Sněmovny lordů
dovodil, že u episkopální církve existují dostatečně intenzivní hierarchické vztahy mezi
biskupem a kněžími, což umožňuje závěr o jejich pracovněprávním statusu.
1133
Dalším
a možná ještě více inspirujícím příkladem je judikatura slovenského ústavního soudu.
Proto lze považovat za správný dílčí korigující zásahNejvyššího soudu, k němuž došlo
usnesením ze dne 11. 9. 2008. Nevyšší soud nejprve navázal na judikaturu Ústavního
soudu, když konstatoval, že věcnou správnost rozhodnutí o odvolání z funkce, resp.
neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí danou osobě, která vykonává du-
chovenskou činnost v pracovním poměru, nelze věcně přezkoumat. Následně však
přeci jen dovodil případy, kdy soud musí přezkoumat rozvázání služebního poměru
k církvi, a to jednak „přímo“ a jednak „nepřímo“. Soud musí „přímo“ přezkoumat
zkoumat, zda je zde rozhodnutí, kterým se osoba vykonávající duchovenskou činnost
odvolává z funkce, a zda toto rozhodnutí přijal orgán (útvar), který je k tomu oprávněn
podle vnitřních předpisů příslušné církve či náboženské společnosti.
1134
Duchovní se
tedy může domáhat, jak Nejvyšší soud konstatoval, světské soudní ochrany a ta mu
nesmí být odepřena, pokud zde není akt způsobilý ukončit služební poměr k církvi či
tento akt vydal orgán církve k tomu věcně nepříslušný.
1135
Dále již Nejvyšší soud dovodil povinnost obecných soudů přezkoumat skončení slu-
žebního poměru v souvislosti s majetkovými nároky duchovních vůči církvi, zejména
nároky na mzdu a náhradu mzdy. I Ústavní soud dovodil, že v těchto případech je dána
pravomoc soudu dle ust. § 7 o.s.ř., bylo sporné, zda soudy jsou oprávněny o těchto
nárocích rozhodnout rovnou nebo zda „je nutno vyčkat do doby, než bude rozhod-
nuto o případném ukončení výkonu funkce žalobce jako duchovního“. Tedy zda je
nutno vyčkat na rozhodnutí příslušných církevních orgánů, což v předmětném pří-
padě učinily nižší soudy. Tento procesní závěr byl odůvodněn dosavadní judikaturou.
1131
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci E. Dudová a Z. Duda proti České republice,
český překlad in: Revue církevního práva č. 20-3/01, s. 201-210.
1132
ESLP meritorně
prohlásil stížnost za nepřijatelnou, stížnost nespočívala na „právu“, o kterém by bylo
možno oprávněně tvrdit, že je obsaženo v čeksém právu.
1133
Srov. International Labour Law Reports sv. 20, č. IRE. 2, str. 5 a 6.
1134
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007.
1135
Zde nelze nevidět jistou paralelu k rozsudku NS ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1105/2001 (PR
10/2002, s. 512).