217 / 284
215
své duchovní podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech.
1111
A nejenom to.
Právní řád nekonkretizuje pojem osoby konající duchovenskou činnost, naplnění to-
hoto pojmu je ponecháno jednotlivým církvím a náboženským společnostem.
V tomto oddíle bude věnována pozornost pojmu osoba konajícící duchovenskou
činnost a rozsahu, ve kterém se lze přesto v určitém rozsahu domoci věcného přezkou-
mání rozhodnutí o odvolání ze strany světských soudů. Na pozadí rozdílné judikatury
nejvyšších a ústavních soudů České republiky a jiných států je možno ústrojně analy-
zovat vymezení závislé práce jako formy sociální ochrany poskytované pouze některým
kategoriím osob účastnících se pracovního procesu v širokém smyslu slova.
1112
To ov-
šem platí pouze pro ty osoby konajících duchovenskou službu, které tak činí v podříze-
nosti církvi či náboženské společnosti věcně i organizačně vedeni jejími pokyny úplně
začleněni do její organizační struktury.
1113
ͯ.ͭ
Osoba konající duchovenskou činnost
Jak již bylo zmíněno, je úkolem církve či náboženské společnosti vymezit, kdo se
v jejím případě rozumí osobou konajícíc duchovenskou činnost. Pouze církev či nábo-
ženská společnost totiž může z povahy věci posoudit požadavky
1114
kladené na činnost
jejího duchovního. Jednotlivé církve a náboženské společnosti se ve výkladu obsahu
1111
Příkladem může být část II. Řádu duchovenské služby církve československé husitské (CČSH), který
upravuje charakter, druhy, podmínky vzniku, změny a zániku služebního poměru duchovních CČSH.
Dle § 17 Řádu duchovenské služby
„služební poměr duchovního k CČSH působící v příslušném státě je
právním vztahem založeným především na ustanoveních Ústavy CČSH, církevních řádů a dalších církevních
předpisů, pokud není v těchto církevních předpisech stanoveno jinak“
, a v ust. § 18 doplňuje:
„služební po-
měr k CČSH v příslušném státě není pracovním poměrem ve smyslu obecných pracovněprávních předpisů…“
Obecné pracovněprávní předpisy se mají přiměřeně použít pouze v taxativně stanovených případech
uvedených v § 38 odst. 2 (konkrétně se jedná např. o ustanovení o dovolené, o mzdě a její náhradě,
o zabezpečení při pracovní neschopnosti a ve stáří, o mateřské dovolené, o náhradě škody a bezdůvod-
ném obohacení). Služební poměr se v případě CČSH zakládá písemnou služební smlouvou, jejíž sub-
jekty jsou duchovní a CČSH v příslušném státě (jednající ústřední radou). Služební poměr se sjednává
na zkušební dobu, na dobu určitou a dobu neurčitou. Není zde přitom obsaženo omezení opětovného
sjednávání služebních smluv na dobu určitou. Služební poměr zaniká jedním z taxativních důvodů sta-
novených v ust. § 31 Řádu duchovenské služby (dohodou, rezignací, vystoupením z církve, propuštěním
ze služebního poměru a smrtí duchovního). Samostatným důvodem je odvolání duchovního z funkce.
Rozhodnutí o něm může učinit příslušný církevní orgán na základě prohřešků a porušování povinností
stanovených v § 32 odst. 1 Řádu duchovenské služby. Odvolání z funkce však samo o sobě nezakládá
zánik služebního poměru. Rozhodne-li o něm diecézní rada, je též povinna navrhnout příslušné ústřední
radě přijetí usnesení o skončení služebního poměru. Propuštění je možné pouze na základě rozhodnutí
příslušného kárného výboru nebo návrhu schváleného usnesením diecézní rady (nejde-li o duchovní
v přímé působnosti ústřední rady).
1112
Duchovního považuje za účastníka pracovního trhu např. zákon o zaměstnanosti, když v případě cizince
zjednodušuje jeho vstup na český pracovní trh. Srov. ust. § 97 písm. c) cit. zákona.
1113
Duchovenská činnost ovšem může být konána též v podobě nenaplňující znaky závislé práce.
1114
K povinnosti duchovního být bezúhonný srov. Kříž, J.: Zákon o církvích a náboženských společnostech,
komentář, Praha, C.H. Beck 2011, str. 62.