216 / 284
214
se strany výslovně dohodly, že funkce jednatele je vykonávána bezplatně. V opačném
případě by jednatel mohl požadovat vedle mzdy současně nárok na obvyklou odměnu
za výkon funkce jednatele.
Skončení dosavadního pracovního poměru a vypořádání vzájemných nároků by
bylo v případě této alternativy třeba provést způsobem a z důvodů uvedených výše.
Současně by došlo k odvolání či odstoupení jednatele z funkce. Následně by mohla být
tato osoba, která by již neměla žádný vztah ke společnosti, pověřena určitou činností
ve prospěch společnosti na základě písemné plné moci (tzn. tato osoba by vystupovala
jako zmocněnec). Dle charakteru činnosti vykonávané na základě plné moci by pak
vztah mezi společností a zmocněncem mohl být podřazen pod určitý smluvní typ, po-
dle kterého by se řídila práva a povinnosti smluvních stran včetně případné odpověd-
nosti zmocněnce za porušení jeho povinností (v úvahu by připadala zejména mandátní
nebo příkazní smlouva).
1106
ͯ. Osoba konající duchovenskou činnost
Důchovní není zaměstnancem, přesto jednou z nejčastěji judikovaných otázek, ne-li
vůbec nejčastěji judikovanou otázkou, související s vnitrocírkevní autonomií, je soudní
kontrola skončení služebního poměru osoby konající duchovenskou činnost. Právě
v tomto případě se velmi ostře střetávají potenciální sociální práva duchovních jako
státních příslušníků České republiky (jako je např. právo na spravedlivou mzdu či prá-
vo na zabezpečení v případě neschopnosti pracovat) s vnitrocírkevní autonomií
1107
či
právem na samosprávu
1108
té které církve či náboženské společnosti.
Základní ústavněprávní normou upravující vnitřní autonomii církví a nábožen-
ských společností je čl. 16 odst. 2 Listiny:
„Církve a náboženské společnosti spravují své
záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné
církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“
1109
Ve shodě s touto ústavní úpravou
Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, v platném znění (dále
„zákon o církvích a náboženských společnostech“) nepředepisuje na rozdíl od někte-
rých zahraničních úprav pro výkon duchovenské činnosti formu pracovněprávního
vztahu.
1110
Zákon o církvích a náboženských společnostech na základě judikatury
Ústavního soudu konstatuje, že církve a náboženské společnosti ustanovují a odvolávají
1106
Je nutno ovšem zdůraznit, že udělovaná plná moc by nejspíš neměla mít povahu generální plné moci
(tzn. plná moc by neměla představovat oprávnění zmocněnce činit za společnost veškeré úkony) a ani
by jejím účelem nemělo být obcházet zákon o zaměstnanosti, dle kterého by společnost měla primárně
zajišťovat svoji činnost prostřednictvím svých zaměstnanců.
1107
K tomu zejména nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 6/02, publikovaný pod č. 4/2003 Sb.
1108
Kříž, J.: Zákon o církvích a náboženských společnostech, komentář, Praha, C.H. Beck 2011, str. 60.
1109
Obdobně Ústava Slovenské republiky článku 24 odst. 3.
1110
To ostatně nečinil ani zákon č. 308/1991 Sb., byť tento předpis v (informativní) poznámce pod čarou
k ust. § 7 odst. 1 na zákoník práce, jako na předpis upravující výkon duchovenské činnosti, odkazoval.