211 / 284
209
Nová úprava v ust. § 66d obchodního zákoníku umožňuje dílčím způsobem zo-
hlednit faktickou závislost statutárního orgánu ovládané společnosti na rozhodnutích
ovládající společnosti. Statutární orgán společnosti tak může dle ust. § 66d odst. 1 ob-
chodního zákoníku pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného
a tyto činnosti mohou být vykonávány v pracovněprávním vztahu zaměstnancem spo-
lečnosti.
1092
Pracovní smlouvu či dohodu o práci konané mimo pracovní poměr musí
sjednat statutární orgán či jím zmocněná osoba.
1093
Pro kolizi zájmů nemůže o pověře-
ní rozhodovat a následný pracovněprávní úkon jménem společnosti činit ten jednatel,
který by v daném případě byl též smluvní stranou – zaměstnancem.
1094
Beze změny
koncepce přímého jednání právnické osoby
1095
či důslednějšího přenesení prvků kon-
cernového práva do českého pracovního práva není ani možné, aby všichni členové
statutárního orgánu byli pověřeni obchodním vedením společnosti beze zbytku. Není-
li zde nikdo, kdo by zaměstnanci dával závazné pokyny, jak má být práce vykonána,
měl-li by to dělat sám zaměstnanec (jako by tomu bylo u jednočlenného statutárního
orgánu, který by sám sebe pověřil výkonem obchodním vedením společnosti), nelze jej
pověřit jako zaměstnance obchodním vedením.
Propůjčení pracovněprávního statusu dle ust. § 66d obchodního zákoníku je zatím
pouze dočasné
1096
a trpí řadou porodních bolestí. Tak zejména společnost, která chce
využít ust. § 66d obchodního zákoníku bude muset jasně vymezit, které činnosti jsou
plněny zaměstnancem v pracovněprávním vztahu a které jednatelem v obchodněpráv-
ním vztahu. Toto vymezení se již dnes jeví jako velmi problematické
1097
a je sporné,
do jaké míry a zda vůbec půjde „vyčlenit“ části obchodního vedení z režimu obchodní-
1092
K oprávnění statutárního orgánu zmocnit k jednání jinou osobu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1061/2004.
1093
Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 04. 11. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1634/2004, kde soud uvedl:
„Valná hromada společnosti s ručením omezeným a ani její společníci nejsou … orgány, které by byly opráv-
něny jménem zaměstnavatele činit v pracovněprávních vztazích jakékoliv právní úkony.“
1094
Stále platí, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která
směřuje ke vzniku, změně nebo zániku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylu-
čuje, aby jménem zaměstnavatele učinila právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem
smlouvy (dohody) jako zaměstnanec. Viz rozsudek NS ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004
(Soubor sv. 31, C 3017).
1095
V ust. § 13 odst. 1 obchodního zákoníku se uvádí, že „
právnická osoba jedná statutárním orgánem“.
1096
Zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích),
který nabude účinnosti 1. 1. 2014, tuto úpravu, ač byla původně ve stejné dikci vložena do ust. § 47 ná-
vrhu zákona o obchodních korporacích, nepřevzal. Nedojde-li k novelizaci v mezidobí i v tomto směru,
přinese účinnost zákona o korporacích návrat ke stavu před ust. § 66d obchodního zákoníku. Nebe-li již
právní předpis upravovat fikci možného pracovněprávního statusu zaměstnance pověřeného obchodním
vedením, lze předpokládat návrat k původní judikatuře Nejvyššího soudu o nemožnosti souběhu funkce
jednatele a zaměstnance pověřeného konat obchodní vedení téže společnosti.
1097
Srov. teorii absorpce veškeré činnosti v oblasti působnosti statutárního orgánu, které statutární orgán vy-
konává díky svým odborným znalostem, schopnostem či dovednostem v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1262/2006. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005,
sp. zn. 26 Cdo 781/2005.