237 / 284
235
ochrany
1235
a cizince, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné
ochrany.
1236
Co se rozumí pro účely ochrany českého pracovního trhu „zaměstnáním“, konkre-
tizuje ust. § 10 zákona o zaměstnanosti.
1237
Cit. ustanovení upravilo zaměstnání jako
legislativní zkratku pro „zaměstnání v pracovněprávním vztahu.“ Poznámka pod čarou
pak odkazuje na ZP, který za pracovněprávní vztah označuje právní vztahy vznikající při
výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli [ust. § 1 písm. a) ZP] a dále
některé další vztahy. Zaměstnáním se tak i v tomto případě rozumí výkon závislé práce.
Ust. § 89 zákona o zaměstnanosti však vzhledem k praktickým zkušenostem s obchá-
zením právní úpravy rozšířilo vymezení zaměstnání též o plnění úkolů vyplývajících
z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem
nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní
společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu druž-
stva pro družstvo.
1238
Povolení k zaměstnání se dále za určitých podmínek vyžaduje
též v případě osoby, která je zaměstnancem zahraničního zaměstnavatele a je vyslána
na základě smlouvy s českou právnickou či fyzickou osobou vyslán k výkonu práce
na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy (zejména ust.
§ 95 zákona o zaměstnanosti). Tento vyslaný zaměstnanec je sice zaměstnancem, niko-
liv však zaměstnavatele usídleného na českém území.
Cizího státního příslušníka, který není rodinným příslušníkem občana České repub-
liky, státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, jeho rodinným pří-
slušníkem, občanem zemí Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko,
Norsko a Švýcarsko) či jeho rodinným příslušníkem nebo cizincem, jemuž byl udělen
azyl či se nachází v jiné privilegované kategorii (např. cizinec s povoleným trvalým
pobytem, rezident jiného členského státu Evropské unie), lze zaměstnat, pouze dispo-
1235
Srov. ust. § 53c a 88 zákona o pobytu cizinců. K tomu především Kosař, D.; Molek, P.; Honuzková, V.;
Jurman, V.; Lupačová, H.: Zákon o azylu, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, str. 411.
1236
Dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v platném znění, se cizinec
požívající dočasné ochrany pro účely zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti považuje za cizince
s povoleným trvalým pobytem. Vedle zmíněné úpravy je nutno mít na paměti, že privilegované postave-
ní (ve smyslu omezení v zavedení povolovacího režimu) je garantováno též občanům některých třetích
států, s nimiž Evropská unie uzavřela režim asociací. Viz Scheu, H., Ch.; Částek, M. a kol.: Aktuální
otázky migrační politiky Evropské unie, str. 15 a násl.
1237
Shodně NSS č.j. 4 Ads 177/2011-129.
1238
Toto rozšíření se však nakonec ukázalo jako nevyhovující. Právní úprava neřeší průnik pracovního práva
do obchodního práva, resp. do problematiky družstevnictví. Družstvo je společenstvím osob, které mají
(především) jiné než pracovní povinnosti. Příkladem může být povinnost splatit členský vklad či uhrazo-
vací povinnost člena družstva. K některým praktickým problémům srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 6 Ads 139/2011-82.