SLP 02 (2013)

235 / 284

233
ČÁST ČTVRTÁ: NELEGÁLNÍ PRÁCE
Nelegální prací není práce v nejobecnějším smyslu.1223 Nelegální prací se dle plat-
né úpravy rozumí jednak výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní
vztah, jednak výkon práce (a to nikoliv pouze závislé) cizincem bez či v rozporu s vy-
daným povolením k zaměstnání, zelenou kartou, modrou kartou nebo bez platného
povolení k pobytu. 1224 Nelegální prací je tedy v prvním případě maskovaný výkon
závislé práce zjednodušeně řečeno v šedé ekonomice neboli švarcsystém.1225 V případě
druhém se jedná o práci neohlášených cizinců.
První situaci Nejvyšší správní soud označil za zneužití práva, kdy dochází k poru-
šení principu rozumného uspořádání společenských vztahů. Podnikatel je takto zcela
nedůvodně zvýhodněn na úkor ostatních členů společnosti tím, že zkracuje stát o da-
ňové příjmy, jež by mohly být po právu redistribuovány ve prospěch ostatních členů
společnosti, tj. působí v konečném důsledku ničím neodůvodněnou újmu každému
členu společnosti. 1226 MOP i Komise podstatu disimulovaného pracovního poměru
( disguised employment relationship) spatřují v zakrývání výkonu závislé práce (existence
pracovního poměru) s cílem snížit či se zcela vyhnout jednak ochraně poskytované
právem zaměstnancům (zejména MOP), 1227 jednak daňovým nákladům a odvodům
do veřejnoprávních systémů sociálního pojištění.1228
1223 Shodně NSS č.j. 4 Ads 177/2011-130.
1224 Administrativní ochrana domácího trhu práce je běžná po celém světě. Z blízkých právních řádů lze
zmínit např. polskou úpravu (ustawa ze dnia 20 kwietnia 2004 r. o promocji zatrudnieniai instytucjach
rynku pracy. Tekst jedn. Dz. U. z 2008 r. Nr. 69, poz. 415 z pózn. zm. Též del této úpravy potřebuje
cizinec k výkonu práce na polském území povolení. Stejný přístup má též slovenský zákonodárce, který
za nelegální práci označuje v ust. § 2 ods. 1 zákona č. 82/2005 Z. z. o nelegálnej práci a nelegálnom
zamestnávaní, v platném znění výkon závislé práce ze strany státního příslušníka třetího státu pro práv-
nickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele, pokud tento cizinec nemá povolení k přechodnému
pobytu a povolení k zaměstnání, jsou-li tato povolení vyžadována. Za státního příslušníka třetího státu
se považuje „štátny príslušník krajiny, ktorá nie je členským štátom Európskej únie, iným zmluvným
štátom Dohody o Európskom hospodárskom priestore alebo Švajčiarskou konfederáciou, alebo osobou
bez štátnej príslušnosti.“
1225 K osudu průkopníka Miroslava Švarce srov. např.
-svarc-se-dnes-doziva-60-let (Cit.: 7. 8. 2012) nebo
temu-asi-nehrozi/ (Cit.: 7. 8. 2012). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 3. 2006, č.j. 2 Afs
131/2005-49 švarcsystém pojmenoval jako situaci: „… kdy zaměstnavatel předstírá, že se svým zaměstnan-
cem má vztah dvou osob samostatně výdělečně činných, zatímco zastírá skutečný stav – vztah závislé činnosti.“
1226 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2009, cj. 7 Afs 72/2008-97 a dále též rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, c.j. 1 Afs 107/2004-48.
1227 International Labour Conference, 95th Session, 2006, Report V(1) –The Employment Relationship, str. 12.
1228 The Commission Green Paper, Modernising labour law to meet the challenges of the 21st century,
COM(2006) 708, str. 10 a 11.