231 / 284
229
soud tento test odmítnul,
1193
některé státní orgány (jako the Internal Revenue Service)
jej aplikují.
1194
Český přístup byl již od počátku odmítavý, jak názorně vyjádřil prvorepublikový
Nejvyšší soud: „
Pokud pak stížnost shledává podstatný pojmový znak služebního poměru
také v hospodářské podřízenosti zaměstnance v organismu podniku zaměstnavatelova
a zdůrazňuje tak jeho hospodářskou závislost na zaměstnavateli, jest na omylu, ježto
hospodářská závislost zaměstnancova není podstatnou pojmovou náležitostí služebního
poměru.
“
1195
Proto nepřekvapí, že ani platná česká úprava neobsahuje znak ekono-
mické závislosti jako takový
1196
a nepředpokládá ani aplikaci testu ekonomické reality
(pomineme-li tzv. domácí zaměstnance, které ZP explicitně označuje za zaměstnance
v ust. § 317). Z poslední doby lze zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, kterému byla věnována pozornost v kapitole
Profesionální sportovci v kolektivních sportech.
Tento test se ovšem dílčím způsobem objevil v judikatuře Ústavního soudu
a Nejvyššího správního soudu. Tak v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004,
sp. zn. II. ÚS 69/03 soud konstatoval, že podstatným, ale nikoliv jediným hlediskem,
pro posouzení dané věci muže být i to, zda byla účetní činnost vykonávaná i pro jiné
subjekty anebo výhradně pro mandanta. K aplikaci testu ekonomické reality přihlédl
opakovaně Nejvyšší správní soud při výkladu pojmu pracovní činnost, když uvedl:
„
definiční prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky
práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele)
…“,
1197
nebo:
„
Jinak by tomu ovšem bylo, pokud by žalobce přiměl k uzavření tohoto typu smluv o dílo své
smluvní partnery za pomocí ekonomického nátlaku, zneužívaje jejich faktické ekonomické
závislosti na nich, a přiměl je tak uzavřít takovou smlouvu, kterou ve skutečnosti neměli
zájem uzavřít. (…)
“
1198
Tak k tomu očividně došlo v případu svědka J. P. a D. K., kteří
hovořili slovy Nejvyššího správního soudu: „
o tomto procesu jako o určité automatičnos-
ti, která běžela nezávislé na nich, mimo ně a které se museli přizpůsobit.
“
1199
K výkladu zá-
jmu obou stran ze strany Nejvyššího správního soudu více v kapitole Vliv vůle smluvních
stran na povahu závazku. Nelze proto vyloučit, že při komplexním posuzování všech
1193
Nationwide Mutual Insurance Company v Robert T Darden 503 ÚS 318.
1194
Vizcaino v Microsoft 120 F3d 1010 (Ninth Cir 1997).
1195
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 1935, sp. zn. 14388/35, Boh. A 11836/1935, dále
Boh. A 3977/24, 7548/28, 9144/31 a jiné. Inspirací byla zřejmě judikatura francouzského Nejvyššího
soudu.
1196
Tento přístup byl ještě zdůrazněn po novele ZP, kdy předchozí úprava alespoň za znak závislé práce
považovala výkon práce v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě.
1197
Srov. rozsudek Nejvyššího správního soud č.j. 2 Afs 62/2004-70, rozsudek ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs
173/2005-69 a rozsudek ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78.
1198
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs 173/2005-69 a rozsudek ze dne
13. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 126/2009-73.
1199
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č.j. 1 Afs 126/2009-73, bod 56 a násl.