Table of Contents Table of Contents
Previous Page  231 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 231 / 284 Next Page
Page Background

229

soud tento test odmítnul,

1193

některé státní orgány (jako the Internal Revenue Service)

jej aplikují.

1194

Český přístup byl již od počátku odmítavý, jak názorně vyjádřil prvorepublikový

Nejvyšší soud: „

Pokud pak stížnost shledává podstatný pojmový znak služebního poměru

také v hospodářské podřízenosti zaměstnance v organismu podniku zaměstnavatelova

a zdůrazňuje tak jeho hospodářskou závislost na zaměstnavateli, jest na omylu, ježto

hospodářská závislost zaměstnancova není podstatnou pojmovou náležitostí služebního

poměru.

1195

Proto nepřekvapí, že ani platná česká úprava neobsahuje znak ekono-

mické závislosti jako takový

1196

a nepředpokládá ani aplikaci testu ekonomické reality

(pomineme-li tzv. domácí zaměstnance, které ZP explicitně označuje za zaměstnance

v ust. § 317). Z poslední doby lze zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze

dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78, kterému byla věnována pozornost v kapitole

Profesionální sportovci v kolektivních sportech.

Tento test se ovšem dílčím způsobem objevil v judikatuře Ústavního soudu

a Nejvyššího správního soudu. Tak v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004,

sp. zn. II. ÚS 69/03 soud konstatoval, že podstatným, ale nikoliv jediným hlediskem,

pro posouzení dané věci muže být i to, zda byla účetní činnost vykonávaná i pro jiné

subjekty anebo výhradně pro mandanta. K aplikaci testu ekonomické reality přihlédl

opakovaně Nejvyšší správní soud při výkladu pojmu pracovní činnost, když uvedl:

definiční prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky

práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele)

…“,

1197

nebo:

Jinak by tomu ovšem bylo, pokud by žalobce přiměl k uzavření tohoto typu smluv o dílo své

smluvní partnery za pomocí ekonomického nátlaku, zneužívaje jejich faktické ekonomické

závislosti na nich, a přiměl je tak uzavřít takovou smlouvu, kterou ve skutečnosti neměli

zájem uzavřít. (…)

1198

Tak k tomu očividně došlo v případu svědka J. P. a D. K., kteří

hovořili slovy Nejvyššího správního soudu: „

o tomto procesu jako o určité automatičnos-

ti, která běžela nezávislé na nich, mimo ně a které se museli přizpůsobit.

1199

K výkladu zá-

jmu obou stran ze strany Nejvyššího správního soudu více v kapitole Vliv vůle smluvních

stran na povahu závazku. Nelze proto vyloučit, že při komplexním posuzování všech

1193

Nationwide Mutual Insurance Company v Robert T Darden 503 ÚS 318.

1194

Vizcaino v Microsoft 120 F3d 1010 (Ninth Cir 1997).

1195

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 1935, sp. zn. 14388/35, Boh. A 11836/1935, dále

Boh. A 3977/24, 7548/28, 9144/31 a jiné. Inspirací byla zřejmě judikatura francouzského Nejvyššího

soudu.

1196

Tento přístup byl ještě zdůrazněn po novele ZP, kdy předchozí úprava alespoň za znak závislé práce

považovala výkon práce v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě.

1197

Srov. rozsudek Nejvyššího správního soud č.j. 2 Afs 62/2004-70, rozsudek ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs

173/2005-69 a rozsudek ze dne 29. 11. 2011, čj. 2 Afs 16/2011-78.

1198

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs 173/2005-69 a rozsudek ze dne

13. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 126/2009-73.

1199

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č.j. 1 Afs 126/2009-73, bod 56 a násl.