241 / 284
239
systém nebyly dostatečně stabilní a ani státní orgány nebyly dostatečně připraveny
zajišťovat účinně sociální ochranu zaměstnanců a kontrolu zákonnosti v pracovněpráv-
ních vztazích.
1252
V následujících rozhodnutích však jeho judikatura jasně naznači-
la, že takový stav nemůže trvat věčně. Tak v roce 2004 Ústavní soud např. poukázal
na skutečnost:
„…moderní ekonomika je založena na vytěsňování činností, které nejsou
předmětem činností příslušného podnikatele formou tzv. outsourcingu… Na skutečnost, že
takto vykonávaná služba je realizována nikoliv společností s řadou zaměstnanců, ale podni-
katelem samotným, nemůže být, bez dalšího, nahlíženo diskriminačním způsobem s tím, že
se automaticky jedná o tzv. Švarcuv systém, tedy skryté zamestnávání osob se živnostenským
listem (například stavební dělníci zaměstnaní u stavební společnosti).“
1253
Nový zákon o zaměstnanosti přesto převzal dosavadní úpravu a opět upravil povin-
nost právnické nebo fyzické osoby zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu
zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, plnění běžných úkolů
vyplývajících z předmětu její činnosti. Stalo se tak v ust. § 13 zákona o zaměstna-
nosti.
1254
Rozšířen byl pouze okruh výjimek. Kromě případů obsažených již v před-
chozí úpravě jako bylo zajišťování plnění běžných úkolů samotnou fyzickou osobou,
manželem nebo dětmi a u právnické osoby prostřednictvím jejích společníků nebo
členů [ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti], byli nově doplněni dočas-
ně přidělení zaměstnanci agentury práce a jiný zaměstnavatel. Plnění běžných úkolů
však bylo možno svěřit jen zaměstnavateli, který měl činnosti (úkoly), které mu měly
být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a byl by býval zajišťoval tyto úkoly
svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnával v pracovněprávních vztazích po-
dle ZP. Pokud fyzická osoba nevykonávala práci pro právnickou nebo fyzickou osobu
na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy (jak doslova stanovilo ust.
§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti v původní redakci) a nešlo-li o osobu uvedenou
v ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, jednalo se o nelegální práci. O tu
se jednalo též v případě, že cizinec nevykonával práci pro právnickou nebo fyzickou
osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nešlo-li o osobu uve-
denou v § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, nebo ji vykonával v rozporu
s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, bylo-li podle zákona
o zaměstnanosti povolení k zaměstnání vyžadováno.
Záhy po nabytí účinnosti nového zákona o zaměstnanosti za masivního politického
tlaku nabyl účinnosti dne 27. 5. 2005 zákon č. 202/2005 Sb. kterým se mění zákon
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Tento předpis značně
rozšířil výjimku „svěření jinému zaměstnavateli“ na svěření:
1. jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny,
zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo
1252
Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 69/95-21.
1253
Srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. II. ÚS 69/03
1254
Běžné úkoly byly shodně jako v předchozí úpravě vymezeny v ust. § 13 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.