Table of Contents Table of Contents
Previous Page  241 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 241 / 284 Next Page
Page Background

239

systém nebyly dostatečně stabilní a ani státní orgány nebyly dostatečně připraveny

zajišťovat účinně sociální ochranu zaměstnanců a kontrolu zákonnosti v pracovněpráv-

ních vztazích.

1252

V následujících rozhodnutích však jeho judikatura jasně naznači-

la, že takový stav nemůže trvat věčně. Tak v roce 2004 Ústavní soud např. poukázal

na skutečnost:

„…moderní ekonomika je založena na vytěsňování činností, které nejsou

předmětem činností příslušného podnikatele formou tzv. outsourcingu… Na skutečnost, že

takto vykonávaná služba je realizována nikoliv společností s řadou zaměstnanců, ale podni-

katelem samotným, nemůže být, bez dalšího, nahlíženo diskriminačním způsobem s tím, že

se automaticky jedná o tzv. Švarcuv systém, tedy skryté zamestnávání osob se živnostenským

listem (například stavební dělníci zaměstnaní u stavební společnosti).“

1253

Nový zákon o zaměstnanosti přesto převzal dosavadní úpravu a opět upravil povin-

nost právnické nebo fyzické osoby zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu

zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, plnění běžných úkolů

vyplývajících z předmětu její činnosti. Stalo se tak v ust. § 13 zákona o zaměstna-

nosti.

1254

Rozšířen byl pouze okruh výjimek. Kromě případů obsažených již v před-

chozí úpravě jako bylo zajišťování plnění běžných úkolů samotnou fyzickou osobou,

manželem nebo dětmi a u právnické osoby prostřednictvím jejích společníků nebo

členů [ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti], byli nově doplněni dočas-

ně přidělení zaměstnanci agentury práce a jiný zaměstnavatel. Plnění běžných úkolů

však bylo možno svěřit jen zaměstnavateli, který měl činnosti (úkoly), které mu měly

být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a byl by býval zajišťoval tyto úkoly

svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnával v pracovněprávních vztazích po-

dle ZP. Pokud fyzická osoba nevykonávala práci pro právnickou nebo fyzickou osobu

na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy (jak doslova stanovilo ust.

§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti v původní redakci) a nešlo-li o osobu uvedenou

v ust. § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, jednalo se o nelegální práci. O tu

se jednalo též v případě, že cizinec nevykonával práci pro právnickou nebo fyzickou

osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nešlo-li o osobu uve-

denou v § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti, nebo ji vykonával v rozporu

s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, bylo-li podle zákona

o zaměstnanosti povolení k zaměstnání vyžadováno.

Záhy po nabytí účinnosti nového zákona o zaměstnanosti za masivního politického

tlaku nabyl účinnosti dne 27. 5. 2005 zákon č. 202/2005 Sb. kterým se mění zákon

č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Tento předpis značně

rozšířil výjimku „svěření jinému zaměstnavateli“ na svěření:

1. jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny,

zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo

1252

Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 69/95-21.

1253

Srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. II. ÚS 69/03

1254

Běžné úkoly byly shodně jako v předchozí úpravě vymezeny v ust. § 13 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.