43 / 284
41
III. VÝVOJ PRACOVNÍHO PRÁVA V ČESKÝCH ZEMÍCH
SE ZŘETELEM NA VYMEZENÍ ZÁVISLÉ PRÁCE
O pracovním právu na území dnešní České republiky lze nejen v legislativní rovi-
ně hovořit již před přijetím prvního pracovněprávního kodexu v roce 1965. S právní
úpravou nájmu lidské práce za peníze se lze setkat již v římském právu. Jednalo se
o
locatio conductio operarum
, které je též označováno za předchůdce smlouvy služební,
resp. pracovní (někdy též překládáno jako služební pracovní smlouva).
163
Též ve středo-
věku lze v různých pramenech nalézt některé normy upravující materii, kterou bychom
dnes mohli považovat za pracovněprávní. Přesto nelze o vzniku moderního pracovního
práva hovořit dříve, než v souvislosti se zásadními společenskými změnami, ke kterým
došlo během průmyslové revoluce a které byly spojeny se zrušením nevolnictví, rozpa-
dem cechů a rozvojem továrenského způsobu výroby.
164
Stručný historický exkurz proto pokrývá časový úsek před vznikem moderního pra-
covního práva (antika a středověk), jakož i období, kdy se zrodilo moderní pracovní
právo (období nájmu pracovní síly), a jeho následný vývoj (období řízení práce, ob-
dobí překonávání antagonických rozporů a platnou právní úpravu). Zvolené názvy
jednotlivých období nejsou vnitřně homogenní, přesto snad vystihují, jak jen to od ze-
stručnělých nadpisů lze očekávat, podstatu té které etapy.
Jak bude dále osvětleno, nesamostatnou práci bylo možno konat od nabytí účinnosti
ABGB v roce 1811 na základě námezdní smlouvy a později smlouvy služební. Úprava
námezdní, později služební smlouvy, byla zásadním způsobem inspirována úpravou řím-
skoprávního kontraktu
locatio conductio operarum.
A protože pro tento smluvní typ platily
stejné zásady jako při nájmu věci, pokud jich dle povahy předmětu bylo možno pou-
žít,
165
byla tato epocha nazvána v souladu s liberálním přístupem OZO nájmem pracovní
síly. Ustanovení § 1151 ABGB před novelizací provedenou třetí dílčí novelou
166
znělo:
„
Zaváže-li se někdo konati služby (…) za jistou mzdu v penězích, vzniká námezdní smlou-
va.
“ Po novelizaci ustanovení § 150 třetí dílčí novely dle ustanovení § 1151 OZO platilo:
„
Je-li někdo povinen jinému konati po určitou dobu služby, vznikne služební smlouva.
“
Pojem námezdní, resp. služební, smlouvy, takto definován, byl využíván též dalšími
právními předpisy. Období nájmu pracovní síly v podstatě kopíruje dobu účinnosti
ABGB, resp. účinnosti OZO až do roku 1938.
I když formálně došlo ke zrušení úpravy služební smlouvy v OZO až s účinností
zákoníku práce 1965, Mnichovská smlouva, nucené odstoupení pohraničí a později
163
Srov. Barancová, H., Schronk, R.: Pracovní právo, Bratislava, Sprint dva, 2004, str. 46 nebo Rehbinder,
M.: Schweizerisches Arbeitsrecht, 14. přepr. vyd., Bern, Stämpfli Verlag, 1999, str. 20.
164
Srov. Barancová, H.: Pracovní právo, str. 44.
165
Srov. Arndts, C. L.: Učební kniha pandekt, odd. 2, kniha 3, O závazcích, Praha, Wolters Kluwer ČR,
2010, str. 232. V Justiniánských institucích je ostatně smlouva pracovní řazena jako podtyp smlouvy
o nájmu a pronájmu. Viz Iustiniani institutiones, Justiniánské instituce v redakci M. Skřejpka, Praha,
Karolinum, 2010, str. 275.
166
Cís. Nař. Z 19. března 1916, č. 69 ř. z.