42 / 284
40
kovému zaměstnanci umožnit zhlédnutí pořízeného záznamu (princip transparence).
Zaměstnavatel je povinen vytvořit organizační a technické zábrany neoprávněnému
přístupu k archivovaným záznamům (např. přístup k elektronickým datům je umož-
něn po zadání hesla, jsou archivovány údaje o osobě prohlížející údaje, uschovávají se
záznamy o učiněných změnách, kódování dat v případě přenosu dat jinému subjektu,
sjednání zpracovatelské smlouvy atd.). V písemné zpracovatelské smlouvě je nutno
vymezit v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu se sjednává a záruky zpra-
covatele o technickém a organizačním zabezpečení ochrany osobních údajů.
ͯ.ͳ
Zhodnocení
Na úrovni obyčejného práva jsme v posledních letech svědky hypertrofie veřejného
práva. Česká roztříštěná úprava stěží odpovídá požadavku Úmluvy být dostatečně přes-
ná. Protože, jak formuloval ESLP, tato přesnost musí občanovi umožňovat orientovat se
v této úpravě a reagovat na její porušení.
161
Jako jeden z řady problémů byl zmíněn zá-
sadní spor o povahu ust. § 316 zákoníku práce, o jeho obligatornosti či fakultativnosti.
Národní úprava ani v rámci regulace výkonu závislé práce neodpovídá jednoznačně,
zda je zaměstnavatel oprávněn sledovat zaměstnance ex lege či zda musí splnit další
v OchOsÚ stanovené požadavky.
Rychlý rozvoj techniky umožňuje zaměstnavateli kontrolovat své zaměstnance neustá-
le sofistikovanějšími metodami a přístroji. Stejně tak na základě společenské poptávky
dochází zákonem k umožnění intenzivnějších zásahů do soukromí, a to samozřejmě
nejen zaměstnanců. Český zákonodárce není schopen uživatelům práva nabídnout sro-
zumitelnější obecné kritérium legitimnosti pocitu soukromí, než jaké v podobě legi-
timnosti očekávání dovodila rozhodovací praxe ESLP. Míra ochrany soukromí je u za-
městnace určována charakterem prostor, ve kterých se nachází, dobou, kdy se v nich
nachází, jeho vztahem k danému místu a legitimnímu očekávání vzhledem k těmto
faktorům. Není proto divu, že i české kontrolní orgány se k tomuto zdroji poznání
práva na respektování soukromého a rodinného života opětovně vracejí.
162
Protože tedy čl. 8 Úmluvy svým věcným rozsahem právo na respektování soukro-
mého a rodinného života významně přesahuje působnost pracovního práva, v právu
pracovním garantuje čl. 8 Úmluvy ochranu soukromí zaměstnance na pracovišti a po-
máhá tak nejen podstatným způsobem zlepšovat pracovní podmínky, ale též humani-
zovat samotný výkon závislé práce.
161
Zpráva Komise k případu Hewitt a Haman v. Spojené království 1989, D.R. č. 67, str. 88-122.
162
Úřad pro ochranu osobních údajů stanoviska UOOU č. 1/2003, 3/2003, a v neposlední řadě č. 2/2009.