68 / 284
66
Zákon č. 144/1920 Sb. z. a n. neupravoval svůj vztah k OZO ani k jiným (ob-
čanskoprávním) předpisům. Uplatnila se proto úprava v ust. § 153 odst. 2 třetí dílčí
novely. Zákon č. 330/1921 Sb.z. a n. obsahoval pouze dílčí výslovnou úpravu, ust.
§ 30 odst. 1 cit. zákona stanovilo, že trestné činy dle ust. § 28 zakládají povinnost
k náhradě škody, jíž se jest domáhati pořadem práva. V ust. § 28 byla upravena trestní
odpovědnost členů závodního výboru za porušení povinnosti mlčenlivosti nebo takový
zásah do správy nebo provozu podniku, kterým byla způsobena vážná porucha v cho-
du závodu nebo značnější hmotná škoda. Subsidiární působnost v ostatních případech
se rovněž dovozovala s odkazem na obecnou podpůrnou působnost OZO.
310
K rozsahu pravomocí závodních výborů i rozhodčích komisí se vyvinula bohatá ju-
dikatura. Zaměstnavatelé se totiž často snažili rozhodčí komisi z věci vyšachovat (např.
argumentem, že vznese-li zaměstnavatel námitku propuštění dle ust. § 82 ř. ž., nemůže
rozhodčí komise jednat).
311
Ͱ. Řízení práce v letech ͭ͵ͯ8– ͭ͵6ͱ
V období nesvobody se výrazně změnila povaha speciálních předpisů upravujících
výkon nesamostatné práce. Pracovní poměr se zakládá přikázáním či povoláním, ome-
zeno (obvykle státním souhlasem) je též jeho skončení. Ač i v těchto případech se
zpravidla jedná o veřejnoprávní úpravu vystavěnou na soukromoprávních základech,
cíl sledovaný zákonodárcem se změnil. Nastává doba celospolečenského řízení pracov-
ního výkonu.
Krátce po odstoupení pohraničí v důsledku Mnichovské dohody bylo vydáno vládní
nařízení ze dne 11. října 1938, č. 223 Sb. z. a n., o pracovních útvarech. Dle ustanove-
ní § 1 odst. 1 cit. vl. nařízení se pracovní útvary zřizovaly k dočasnému hospodářskému
zajištění nezaměstnaných osob a k využití jejich pracovních schopností pro všeobecně
prospěšné úkony. Poměr příslušníků pracovních útvarů k státu byl, jak výslovně kon-
statovalo ust. § 7 odst. 1 vl. nařízení č. 223/1938 Sb. z. a n.: „
poměrem práva veřejného
a nikoliv soukromoprávním poměrem pracovním (služebním).
“ Příslušníci pracovních
útvarů byli podřízeni vojenské kázeňské pravomoci, a dopustili-li se soudně trestných
činů, vojenské soudní pravomoci.
Dalším intenzivním zásahem do soukromoprávní koncepce služební smlouvy
(v Protektorátu Čechy a Morava) se stalo vládní nařízení ze dne 23. června 1939 Sb.
z. a n., č. 177, o přikazování osob k zemědělským pracím. Ustanovení § 1 vládního
nařízení č. 177/1939 Sb. z. a n. upravovalo okruh zaměstnaných i nezaměstnaných
osob, které bylo možno povolat k zabezpečení včasného provedení nutných zeměděl-
ských prací. O přikázání rozhodoval okresní úřad po slyšení starosty obce, v které se
zemědělský podnik (závod) nacházel, a veřejné zprostředkovatelny práce; o přikázání
mimo obvod politického okresu pak rozhodoval zemský úřad po slyšení zemského
310
Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha Eurolex Bohemia
2000, str. 442.
311
K odmítnutí tohoto argumentu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Boh. A 8622.