72 / 284
70
(jednalo se o osoby německé a maďarské národnosti).
320
I zde lze jistě hledat předchůd-
ce v protektorátní úpravě.
321
Osoby podléhající pracovní povinnosti i osoby vyňaté z ní
podle § 2 odst. 2 cit. dekretu byly povinny se na veřejné nebo osobní vyzvání osob-
ně přihlásit ve stanovené lhůtě u místního národního výboru. Ten pak byl oprávněn
přidělit osobu podléhající pracovní povinnosti k práci, popřípadě sestavit pracovní
kolonu. Rozhodnutí o přidělení k práci bylo konečné.
322
Poměr založený rozhodnutím o přidělení dle dekretu č. 71/1945 Sb. byl bezesporu
veřejnoprávní povahy.
323
Subsidiární působnost zákona o soukromých zaměstnancích
a OZO proto nepřicházela v úvahu. Dekret č. 71/1945 Sb. nicméně tuto otázku neře-
šil, částečná explicitní úprava byla obsažena pouze v prováděcí vyhlášce (viz dále). Pro
tento závěr však svědčila celá řada indicií. Tak především vztah mezi zaměstnavatelem
a přidělenou osobou se zakládal rozhodnutím o přidělení, nikoliv smlouvou. Pracovní
povinnost se vztahovala na výkon prací, které se konaly k odstranění a k odčinění
škod způsobených válkou a leteckým bombardováním, jakož i k obnovení hospodář-
ského života rozrušeného válkou, pokud je příslušný okresní národní výbor (okresní
správní komise) uznala za práce konané ve veřejném zájmu.
324
O výši odměny za práci
rozhodoval okresní národní výbor (okresní správní komise) podle místních poměrů.
Osoby podléhající pracovní povinnosti byly podrobeny pro méně závažná porušení
pracovních povinností a závazků plynoucích z pracovní povinnosti kázeňské pravomo-
ci okresních národních výborů (okresních správních komisí) podle kázeňského řádu,
který vydalo ministerstvo vnitra.
325
Stalo se tak vyhláškou ministerstva vnitra č. 500/1945 Ú. l. o směrnicích k provede-
ní dekretu presidenta republiky o pracovní povinnosti osob, které pozbyly českosloven-
ské státní občanství. A právě prováděcí vyhláška ministerstva vnitra č. 500/1945 Ú. l.
zakládala povinnosti neslučitelné s koncepcí služební smlouvy dle OZO. Tak např. vy-
320
Pracovní povinnosti podléhali muži od dokonaného 14. do dokonaného 60. roku věku a ženy od doko-
naného 15. do dokonaného 50. roku věku.
321
Kontinuitu právní úpravy před a po roce 1945 poněkud překvapivě demonstruje též institut pracovních
knížek. Srov. vládní nařízení č. 241/1941 Sb., kterým se zavádějí pracovní knížky a zákon č. 29/1946 Sb.,
kterým se zavádí pracovní průkazy.
322
Jistou paralelu lze nalézt též v prvorepublikovém zákoně ze dne 18. března 1921, č. 129 Sb. z. a n.,
o trestních pracovních oddílech, V částečném vyloučení podmínečného odsouzení a omezeném odkladu
a přerušení trestu při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz. Cílem tohoto zákona
bylo zostření trestu pachateli těžkou a nepříjemnou prací vykonávanou veřejně za to, že spáchal čin
asociální. K tomu srov. Zelinka, J.: Trestní pracovní oddíly, Právník, 1921, str. 143 a násl.
323
Obdobně Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, in Právník, 1946, str. 292 a též
z novodobé literatury Kadlecová M. et al.: Dějiny českého soukromého práva, Plzeň, Aleš Čeněk 2007,
str. 257.
324
O vynětí z pracovní povinnosti ostatně rozhodoval též okresní národní výbor (okresní správní komise)
na návrh místního národního výboru (místní správní komise), a to s konečnou platností. Srov. ust. § 4
odst. 2 Dekretu č. 71/1945 Sb.
325
Ministerstvo vnitra vydalo nejprve v dohodě s ministerstvem ochrany práce a sociální péče výnosem ze
dne 2. listopadu 1945 čís. II-1620-3/11-45-V/4 směrnice k provedení tohoto dekretu.