70 / 284
68
Následujícími legislativními opatřeními došlo k rozšíření pracovní povinnosti, a to
jak personálně, tak prostorově. Na základě vládního nařízení ze dne 23. ledna 1941,
č. 46 Sb., jímž se činí některá opatření o řízení práce, bylo možno přikázat k provedení
neodkladných prací mimořádné státně politické nebo hospodářské důležitosti práce
schopné obyvatele Protektorátu ve věku od 18 do 50 let. V souladu s ust. § 11 odst. 1
cit. nařízení se přikázáním zakládal soukromoprávní poměr. Vládní nařízení ze dne
4. května 1942, č. 154 Sb. již pro mužské obyvatele nestanovilo žádné věkové omezení.
Práceschopní obyvatelé Protektorátu mohli být přikázáni také na práce na ostatním
území Říše. I v tomto případě byl přikázáním založen soukromoprávní vztah (srov.
ustanovení § 11 cit. nařízení).
Z dalších válečných předpisů, kterými došlo k omezení smluvní autonomie, lze zmínit
především vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č, 330 Sb. o státním řízení mzdové
politiky, kterým bylo stanoveno, že řízení mzdové politiky přísluší Ministerstvu sociální
a zdravotní správy. Ministerstvo bylo oprávněno se závaznou účinností stanoviti mzdy
a platy a upraviti všeobecné pracovní podmínky, pokud se týkají délky pracovní doby
nebo výměry dovolených. Citované nařízení podřídilo hromadné smlouvy pracovní
i obdobné pracovní úpravy v zemědělství, jež měly nabýt účinnosti po dni 31. prosin-
ce 1939, jakož i jejich změny a doplňky, předchozímu schválení ministerstva. Stejně
tak vyžadovala schválení ministerstva jakákoliv změna mezd, platů a všeobecných pra-
covních podmínek v podnicích (závodech) majících alespoň 20 stálých zaměstnan-
ců. Mzdové problematiky se dále dotklo vládní nařízení ze dne 10. prosince 1941,
č. 13/1942 Sb. o zajištění stability mezd a platů a pracovní morálky a posléze vládní
nařízení ze dne 7. prosince 1942, č. 404 Sb. o zajištění stability mezd a platů a pra-
covní morálky. Uvedená nařízení doplnila existující úpravu o zákaz zvyšovat mzdy,
platy a odměny bez povolení příslušného orgánu, a to včetně navyšování celkového
objemu mzdových prostředků při náboru nových zaměstnanců nebo jako důsledek
mzdové motivace. Vedle mzdové regulace přineslo vládní nařízení č. 404/1942 Sb.
úpravu kárných opatření. Zaměstnavatelé směli nově potrestati přestupky zaměstnan-
ců (učňů) proti pořádku (pracovní kázni) nebo proti bezpečnosti provozu výstrahou
nebo pokutami (ustanovení § 12 cit. nařízení). Úpravu rozvedlo vládní nařízení ze
dne 2. dubna 1942, č. 128 Sb. o řízení o uložení pořádkové pokuty před úřady práce.
Výstrahu uděloval a pokutu ukládal zaměstnavatel nebo jím pověřená vedoucí osoba,
vládní nařízení však zakládalo též kompetenci úřadu práce zasáhnout proti uloženým
opatřením. Příslušným k zahájení řízení o uložení pořádkové pokuty se stal úřad práce,
v jehož obvodu byl spáchán trestný čin.
315
315
Trestní odpovědnost založilo ust. § 10 vládního nařízení č. 13/1942 Sb. Dle ust. § 10 odst. 1 cit.
nařízení jednání nebo opominutí proti předpisům tohoto nařízení trestaly okresní úřady pokutou
do 100.000 K nebo vězením do jednoho roku.