69 / 284
67
úřadu práce. Pracovní poměr osob přikázaných k zemědělským pracím byl dle vý-
slovné právní úpravy poměrem soukromoprávním. Mezi zemědělcem a přikázanou
osobou mělo následně dojít k dohodě o podmínkách smlouvy o práci. Pokud by se tak
nestalo, platily dle ust. § 6 odst. 2 vládního nařízení č. 177/1939 Sb. z. a n. podmínky
stanovené hromadnou smlouvou pracovní nebo rámcovými úpravami nebo směrnice-
mi, a nejsou-li, pracovní podmínky v místě obvyklé. Jestliže byl pracovní výkon pro
nedostatek výcviku nebo z jiných důvodů nižší než obvyklý, mohla být mzda (plat) sta-
novena odlišně. Pracovní poměr osob přikázaných k zemědělským pracím bylo možno
zrušit jen se souhlasem okresního (zemského) úřadu, výjimku tvořily případy, kdy bylo
možno pracovní poměr zrušit bez výpovědi.
Po více než měsíci ode dne vydání vládního nařízení č. 177/1939 Sb. z. a n. násle-
dovalo vládní nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb. z. a n., o všeobecné pra-
covní povinnosti. Ta byla uložena k provedení zvláště důležitých úkolů všem mužským
práceschopným státním příslušníkům Protektorátu Čechy a Morava ve stáří od doko-
naného 16. do dokonaného 25. roku. Pracovní povinnost trvala rok; vyžadovala-li to
zvláštní důležitost úkolů, mohla být prodloužena na dva roky. Zvláštní důležitost úko-
lů stanovilo Ministerstvo sociální a zdravotní správy. Povoláním k pracovní povinnosti
zanikal dosavadní pracovní poměr, a to dle ustanovení § 5 cit. nařízení též v případě,
že vznikl přikázáním dané osoby k zemědělským pracím.
312
Na rozdíl od předchozích
dvou normativních aktů, vládní nařízení č. 190/1939 Sb. z. a n. explicitně nekatego-
rizovalo pracovní poměr jím založený na soukromoprávní či veřejnoprávní. O soukro-
moprávní povaze svědčí skutečnost, že osobám podléhajícím pracovní povinnosti pří-
slušela po dobu výkonu této povinnosti mzda, stanovená v místě hromadnými pracov-
ními smlouvami, po případě tarifními, podnikovými nebo služebními řády.
313
Vládní
nařízení ze dne 24. srpna 1939, č. 195, jímž se provádí vládní nařízení ze dne 25. čer-
vence 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, dále v ust. § 10 odst. 2 sta-
novilo, že pro pracovní poměr založený povoláním platí též příslušné právní předpisy
o pracovní době, mzdě, sociálním pojištění a jiných sociálně ochranných opatřeních.
Tímto ustanovením byly nepochybně k aplikaci povolány speciální i obecné předpisy
upravující smlouvu služebnou. V neposlední řadě ustanovení § 15 vládního nařízení
č. 195/1939 Sb. z. a n. vyloučilo možnost napadnout opatření učiněná při provádění
vládního nařízení řádným či mimořádným opravným prostředkem, ledaže by se jednalo
„
o nároky z pracovního poměru (např. o otázky mzdové nebo dávky sociálního pojištění).
“
Přes soukromoprávní povahu nemohl být pracovní poměr rozvázán před ukončením
výkonu služby, ledaže k tomu dal souhlas úřad práce příslušný pro místo služby.
314
312
Osoby podléhající pracovní povinnosti, které v posledních dvou letech pracovaly převážně v zeměděl-
ství, měly být nicméně přednostně přikázány k výkonu prací v zemědělství.
313
Po dobu výcviku, nebo byl-li pracovní výkon podstatně nižší, mohla být však mzda opět stanovena
odchylně.
314
Dále srov. nařízení o nouzové službě ze dne 25. listopadu 1939, Věstn. ř. prot. str. 354, jímž se činí
některá opatření o řízení práce.