74 / 284
72
covním poměru. Doba přidělení se nicméně považovala za dobu zaměstnání v tomto
(původním) poměru. Přidělením došlo dle ustanovení § 10 dekretu č. 88/1945 Sb.
k založení pracovního poměru. Před i po vydání dekretu č. 88/1945 Sb. probíhala
obsáhlá diskuze o novém charakteru pracovního poměru. Někteří autoři se vyslovovali
(odkazujíce se na sovětský Kodex zákonů o práci z 30. 10. 1922) pro začlenění pra-
covního poměru do práva veřejného.
330
Ostatně samotný dekret č. 88/1945 Sb. bezpo-
chyby patří do oblasti veřejného práva. V dobové literatuře lze dohledat též obhajoby
zachování soukromoprávního charakteru pracovního poměru. Ve smluvní povaze pra-
covního poměru je spatřován výraz přirozeného požadavku svobody práce. Zatímco
pro soukromoprávní vztahy je pravidlem rovnost, pro veřejnoprávní vztahy je typické
podrobení imperiu státu. V neposlední řadě se zdůrazňovalo, že zaměstnanec bude
raději pracovat pro individuální příslib odměny za práci, než pro splnění veřejnoprávní
povinnosti.
331
Přestože zákonodárce nakonec volání po veřejnoprávní povaze pracovní-
ho poměru nevyslyšel, představuje dekret č. 88/1945 výrazný mezník v konstituování
„nové“ podoby služební smlouvy po skončení druhé světové války u nás.
Pracovní poměr založený přidělením (tj. správním aktem) mezi osobou přidělenou
a novým zaměstnavatelem byl ust. § 10 citovaného dekretu prohlášen za soukromo-
právní. Tento odkaz byl naukou vysvětlován jako pokyn k podpůrné působnosti sou-
kromého práva, tj. především k podpůrné aplikaci úpravy služební smlouvy v OZO.
332
Další odkaz na soukromé právo byl obsažen v ust. § 15 odst. 3 věta prvá cit. dekretu,
kde bylo uvedeno: „Udělení souhlasu k rozvázání pracovního (učebního) poměru se
netýká soukromoprávních nároků z něho vyplývajících
.
“ Navzdory výslovnému legis-
lativnímu odkazu vyvolával dekret č. 88/1945 Sb. závažné aplikační otázky. Tak např.
dle ust. § 7 cit. dekretu byla osoba povinna nastoupit k práci a konat ji řádně a svě-
domitě. Tato povinnost byla založena přímo veřejnoprávní normou. Pokud nedošlo
k následnému sjednání služební smlouvy, jednalo se sice o povinnost soukromoprávní,
nicméně vyplývající z mimosmluvního poměru.
333
Stejně tak k rozvázání pracovního
poměru (založeného přidělením) mohlo dojít zásadně jen po předchozím souhlasu
příslušného okresního úřadu ochrany práce (ust. § 13 odst. 1 dekretu č. 88/1945 Sb.).
Nebyl-li souhlas dán, pracovní poměr trval, přestože hospodářský zájem zaměstnava-
tele na jeho existenci zanikl.
Též dekret č. 88/1945 Sb. byl formálně zrušen až zákoníkem práce 1965. V té době
se však již jednalo o překonaný předpis, který byl limitován jednak judikaturou, jed-
nak aplikační praxí.
334
Dekret č. 88/1945 Sb. byl počátkem 60. let používán již pouze
330
Srov. Witz, K.: O novou konstrukci pracovního poměru, in Sociální revue, XXI, str. 224 a násl.
331
Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 290 a 292.
332
Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 284.
333
Srov. Hrdlička, V.: Poznámky ke konstrukci pracovního poměru, Právník 1946, str. 285.
334
Ke kritice srov. Chyský, J.: Rozmisťování pracovních sil, Praha, Orbis 1968, str. 226.