79 / 284
77
Vztah pracovního a občanského práva je v literatuře popisován jako vztah velmi blízký.
Občanské právo těsně souvisí s pracovním právem a naopak.
365
Pokud je samostatnost
pracovního práva zpochybňována, pak je poukazováno na to, že pracovní právo postrá-
dá specifickou formu, která by jej odlišovala od práva občanského.
366
V rámci zkou-
mané etapy bude nyní více věnována pozornost jednak procesu sjednocování zvláštní
pracovněprávní úpravy, jednak vztahu těchto dílčích unifikačních předpisů a posléze
též zákoníku práce 1965 k obecnému občanskému právu.
ͱ.ͭ
Sjednocování zvláštní právní úpravy a regulace pohybu pracovních sil
Nově přijímaná úprava provádí postupné sjednocování právní úpravy pracovních
podmínek zaměstnanců (v některých případech dochází též k zavedení vyššího stan-
dardu péče o zaměstnance).
367
Příkladem může být zákon č. 71/1958 Sb., o závazcích
k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinností z pracovního pomě-
ru, zákon č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učebním poměru (učňovský
zákon) nebo zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšené péči o těhotné ženy a matky.
Vedle unifikace lze pozorovat též další novou tendenci, výraznou publicizaci (zinten-
zivnění vlivu veřejného práva) pracovního práva.
368
Způsobem, který ukázaly protek-
torátní předpisy a později Dekret č. 88/1945 Sb. docházelo střídavě k popření principu
dobrovolnosti vzniku pracovněprávních vztahů (omezování svobodného rozhodování
občanů o jejich budoucím zaměstnání) a k opětovnému obnovení dobrovolnosti vzni-
ku pracovního poměru. Zákonem č. 175/1948 Sb. došlo nejprve k omezení časových
účinků pracovní povinnosti. S účinností od 29. 7. 1948 bylo možno přidělit osobu
k práci nejdéle na dobu jednoho roku. Tato doba mohla být prodloužena jen z naléha-
vých důvodů, a to nejvýše dvakrát, vždy na dobu ne delší jednoho roku. Protože, jak
zákonodárce deklaroval v ust. § 1 zákona č. 110/1951 Sb., v zemi zmizela nezaměstna-
nost a rolnická bída a nebylo možno počítat se samovolným přítokem pracovních sil
do závodů. Proto byla zákonem č. 110/1951 Sb., o státních pracovních zálohách, nově
organizována příprava pracovní síly z řad mládeže. Absolventi již nebyli školou pouze
doporučováni k zaměstnavateli, měli povinnost po dobu od 3 až do 5 let pracovat
v podnicích, které určilo ministerstvo pracovních sil (ustanovení § 4 odst. 3 zákona
č. 110/1951 Sb.). Teprve učňovský zákon se opět navrátil k učňovské smlouvě, kterou
ovšem upravil (na rozdíl od prvorepublikové úpravy) jako obecný právní institut.
Opatření proti fluktuaci a absenci jednotlivcům, kteří svojí nesvědomitostí poško-
zují výsledky budovatelského úsilí našeho pracujícího lidu, přineslo nařízení vlády
č. 52/1953 Sb. Citované nařízení rovněž nahradilo souhlas okresního národního výbo-
365
Srov. Kovářík, J.: Pracovní právo ČSSR, Praha, Svoboda 1966, str. 37 a 40.
366
Viz. Kučera, E. a kol.: Obecná teorie státu a práva, str. 245.
367
Naopak roztříštěnost speciální úpravy služebních poměrů za první republiky je považována za snahu
o rozbití jednotnosti pracujících mas. Bobek, M.; Molek, P.; Šmíček, V. (eds.): Komunistické právo
v Československu, kapitoly z dějin beZPáví, str. 485.
368
Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 696.