Table of Contents Table of Contents
Previous Page  81 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 81 / 284 Next Page
Page Background

79

socialistická země.

376

Jako jeden z vůdčích argumentů pro jeho existenci lze zmínit heslo

„práce není zbožím“, což v duchu vládnoucí ideologie vylučovalo aplikaci občanského

práva na výkon práce.

377

V zákoníku práce 1965 se proto zákonodárce pokusil upravit

téměř všechny i obecné otázky (jako např. právní subjektivitu, právní úkony či zánik práv

a povinností) vyčerpávajícím způsobem.

378

Oproti předchozímu stavu byla do kodexu

inkorporována komplexnější úprava odpovědnosti zaměstnavatele i zaměstnance, a to se

zřetelem na vyloučení podpůrné aplikace občanskoprávní úpravy.

379

Též soudní judikatura přijala doktrínu o samostatnosti pracovního práva.

380

Deklarovaná

samostatnost pracovního práva vedla k závěrům o konkurenci v subsidiární působnosti

občanského zákoníku a zákoníku práce 1965 k jiným právním odvětvím. Např. v oblasti

práva sociálního zabezpečení dal Nejvyšší soud při počítání doby zaměstnání přednost

subsidiární působnosti zákoníku práce 1965, neboť pracovněprávní úprava byla shle-

dána bližší úpravě sociálního zabezpečení než úprava občanskoprávní.

381

Opakující

se úprava zbavení způsobilosti k právním úkonům, která byla obsažena jak v občan-

ském zákoníku, tak v zákoníku práce 1965, vedla k soudní praxi, kdy soudy ve výro-

ku omezujícího rozsudku musely určit rozsah tohoto omezení se zřetelem k právním

úkonům, činěným nejen v oblasti občanského, ale též pracovního práva. Konkurující

úprava odškodnění po pracovním úrazu zase vedla k analogické aplikaci pracovněpráv-

ní úpravy při výkladu podobných institutů občanského zákoníku.

382

Panující doktrína

o samostatnosti pracovního práva však nutně musela v praxi narazit na aplikační pro-

blémy, kdy ze zákoníku práce 1965 nebylo možno dovodit pravidlo pro řešení určitého

problému.

383

376

Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník, 1963, č. 4,

str. 298. Obdobně Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 696.

377

Bělina, M.: Vztah občanského a pracovního práva, in Pocta prof. Švestkovi k 75. narozeninám, str. 85

a násl. Viz též Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha,

Linde Praha 2001, str. 34. Z dobové literatuty srov. např. Hajičová, E.: Pracovněprávní vztahy, in Aktuálne

otázky štátu a práva v období budovania rozvinuté socialistické společnosti, Acta iuridica Cassoviensia

č. 11, str. 205 a 212.

378

Obecná část důvodové zprávy k návrhu ZP část I. A Vývoj právní úpravy pracovněprávních vztahů.

Sněmovní tisk č. 1153/0, PSP, 2005.

379

Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník 1963,

č. 4, str. 296 a 298.

380

K tomu viz např. Nejvyšší soud: stanovisko 1 EC 41/59, Sb. NS 1959, č. 5, str. 85, Nejvyšší soud: roz-

hodnutí 4 CZ 48/60, Sb. NS 1960, č. 6, str. 272; Nejvyšší soud stanovisko Cpj 34/74, Sb. NS 1975,

č. 5, str. 275 a násl.; či Nejvyšší soud: sp. zn. 6 Cz 24/80, Sb. NS 1982, č. 9-10, str. 581.

381

Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. Czf 1/74, Sb. NS 1974, č. 9, str. 496.

382

Nejvyšší soud vyslovil závěr:

„Občanský zákoník neobsahuje úpravu uvedenou v ustanovení § 59 odst. 1

nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. I bez takovéto výslovné úpravy je však nutno dovodit stejný závěr také pro

občanskoprávní odpovědnost za škodu…“

Viz Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. 1 Cz 46/82, Sb. NS 1984,

č. 9-10, str. 549 a násl.

383

Tak konkrétně zákoník práce 1965 neobsahoval ustanovení, které by upravovalo nárok zaměstnavatele

(organizace) na vydání nevráceného nářadí. Soudy dovodily, že ochrana vlastnického práva proti těm,

kteří do něho neoprávněně zasahují, upravena je, a to v občanském i hospodářském zákoníku. Obou