81 / 284
79
socialistická země.
376
Jako jeden z vůdčích argumentů pro jeho existenci lze zmínit heslo
„práce není zbožím“, což v duchu vládnoucí ideologie vylučovalo aplikaci občanského
práva na výkon práce.
377
V zákoníku práce 1965 se proto zákonodárce pokusil upravit
téměř všechny i obecné otázky (jako např. právní subjektivitu, právní úkony či zánik práv
a povinností) vyčerpávajícím způsobem.
378
Oproti předchozímu stavu byla do kodexu
inkorporována komplexnější úprava odpovědnosti zaměstnavatele i zaměstnance, a to se
zřetelem na vyloučení podpůrné aplikace občanskoprávní úpravy.
379
Též soudní judikatura přijala doktrínu o samostatnosti pracovního práva.
380
Deklarovaná
samostatnost pracovního práva vedla k závěrům o konkurenci v subsidiární působnosti
občanského zákoníku a zákoníku práce 1965 k jiným právním odvětvím. Např. v oblasti
práva sociálního zabezpečení dal Nejvyšší soud při počítání doby zaměstnání přednost
subsidiární působnosti zákoníku práce 1965, neboť pracovněprávní úprava byla shle-
dána bližší úpravě sociálního zabezpečení než úprava občanskoprávní.
381
Opakující
se úprava zbavení způsobilosti k právním úkonům, která byla obsažena jak v občan-
ském zákoníku, tak v zákoníku práce 1965, vedla k soudní praxi, kdy soudy ve výro-
ku omezujícího rozsudku musely určit rozsah tohoto omezení se zřetelem k právním
úkonům, činěným nejen v oblasti občanského, ale též pracovního práva. Konkurující
úprava odškodnění po pracovním úrazu zase vedla k analogické aplikaci pracovněpráv-
ní úpravy při výkladu podobných institutů občanského zákoníku.
382
Panující doktrína
o samostatnosti pracovního práva však nutně musela v praxi narazit na aplikační pro-
blémy, kdy ze zákoníku práce 1965 nebylo možno dovodit pravidlo pro řešení určitého
problému.
383
376
Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník, 1963, č. 4,
str. 298. Obdobně Kalenská, M.: Pracovní právo v tržním hospodářství, Právník 1992, č. 7-8, str. 696.
377
Bělina, M.: Vztah občanského a pracovního práva, in Pocta prof. Švestkovi k 75. narozeninám, str. 85
a násl. Viz též Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha,
Linde Praha 2001, str. 34. Z dobové literatuty srov. např. Hajičová, E.: Pracovněprávní vztahy, in Aktuálne
otázky štátu a práva v období budovania rozvinuté socialistické společnosti, Acta iuridica Cassoviensia
č. 11, str. 205 a 212.
378
Obecná část důvodové zprávy k návrhu ZP část I. A Vývoj právní úpravy pracovněprávních vztahů.
Sněmovní tisk č. 1153/0, PSP, 2005.
379
Witz, K.: Úprava odpovědnosti za způsobenou škodu v návrhu zásad zákoníku práce, Právník 1963,
č. 4, str. 296 a 298.
380
K tomu viz např. Nejvyšší soud: stanovisko 1 EC 41/59, Sb. NS 1959, č. 5, str. 85, Nejvyšší soud: roz-
hodnutí 4 CZ 48/60, Sb. NS 1960, č. 6, str. 272; Nejvyšší soud stanovisko Cpj 34/74, Sb. NS 1975,
č. 5, str. 275 a násl.; či Nejvyšší soud: sp. zn. 6 Cz 24/80, Sb. NS 1982, č. 9-10, str. 581.
381
Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. Czf 1/74, Sb. NS 1974, č. 9, str. 496.
382
Nejvyšší soud vyslovil závěr:
„Občanský zákoník neobsahuje úpravu uvedenou v ustanovení § 59 odst. 1
nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. I bez takovéto výslovné úpravy je však nutno dovodit stejný závěr také pro
občanskoprávní odpovědnost za škodu…“
Viz Nejvyšší soud: rozhodnutí sp. zn. 1 Cz 46/82, Sb. NS 1984,
č. 9-10, str. 549 a násl.
383
Tak konkrétně zákoník práce 1965 neobsahoval ustanovení, které by upravovalo nárok zaměstnavatele
(organizace) na vydání nevráceného nářadí. Soudy dovodily, že ochrana vlastnického práva proti těm,
kteří do něho neoprávněně zasahují, upravena je, a to v občanském i hospodářském zákoníku. Obou