84 / 284
82
IV. LEGISLATIVNÍ VYMEZENÍ ZÁVISLÉ PRÁCE
Český zákoník práce (chronologicky druhý v pořadí), který nabyl účinnosti od 1. 1. 2007,
pro vymezení předmětu právní úpravy poprvé v českých a československých právních dě-
jinách zakotvil definici výkonu závislé práce. Vlastní definice závislé práce, jak již bylo
zmíněno, byla obsažena v ust. § 2 odst. 4 a 5 zákoníku práce.
389
Dle stále platného ust.
§ 3 ZP, může být závislá práce vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu. Definice
v podstatě shrnula znaky závislé práce, k nimž v mezidobí došla judikatura.
390
Zahrnuv tyto znaky do normativní části zákona, učinil z nich zákonodárce však
normativní pravidlo, čímž do značné míry podvázal právě možnosti české judikatury.
Zavedení legální definice závislé práce lze z tohoto úhlu pohledu proto označit za pro-
blematické.
391
Neboť jak zjistil nejenom německý BSG ale též SD EU,
392
existenci
pracovněprávního vztahu nelze dovodit z obecné definice, vždy je nutno brát zřetel
na okolnosti konkrétního případu (srov. komplexní multifaktorový test).
393
Německé
poznatky by měly být přitom zvlášť hodnotné, a to nejen s ohledem na geografickou
a kulturní blízkost, ale též pro dřívější legislativní zkušenost s věcně srovnatelnou de-
finicí pracovního poměru.
ͭ. Zahraniční příklady a zkušenosti s legální definicí
Legální vymezení závislé práce lze v mezinárodním srovnání označit bezesporu
za výjimečné. Vymezení působnosti pracovněprávního kodexu skrze závislou práci lze
nalézt na Slovensku.
394
Obvyklé je naopak vymezení závislé práce nepřímo skrze defi-
nici zaměstnance, zaměstnavatele či pracovní smlouvy. Je-li definován též zaměstnava-
tel, pak se jedná obvykle o odvozené, nepřímé vymezení skrze definici zaměstnance či
pracovní smlouvy.
395
Vymezení zaměstnance najdeme v čl. 21 argentinského Zákona o pracovní smlou-
vě z roku 1974, v čl. 328 belgického Zákona o průmyslových vztazích (the Labour
389
„
Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho
jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době
na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho
odpovědnost.
“
390
Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, publikováno in Sb.
NS 2006, č. 9, str. 872; Nejvyšší soud rozhodnutí ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1852/2003;
Nejvyšší soud rozhodnutí z 13. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 525/2005, publikováno in Soudní judi-
katura, 2006, č. 4, str. 280-286; či Nejvyšší soud rozhodnutí ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo
1269/2003.
391
Obdobně viz Bezouška, P.: Závislá práce, Právní rozhledy, 2008, č. 16, str. 579, 582-583.
392
K tomu především kapitola Pojem pracovníka a pracovněprávního vztahu v unijním právu.
393
Rozhodnutí BSG z 12. 12. 1990, Sbírka rozhodnutí k pracovnímu právu, č. 40, k § 611 BGB pojem
zaměstnanec.
394
Ust. § 1 odst. 2 slovenského ZP.
395
Thematic Report 2009, Characteristics of the employment Relationship, European Network of Legal
Experts in the Field of Labour Law, str. 5. Dokument dostupný na adrese uvedené v použité literatuře.