80 / 284
78
ru k rozvázání pracovního poměru souhlasem vedoucího podniku. Zrušení pracovního
poměru zaměstnancem bez souhlasu vedoucího podniku se považovalo za svévolný od-
chod, který byl vedoucí podniku povinen hlásit prokurátorovi. Nařízení č. 52/1953 Sb.
navíc přineslo úpravu kárných opatření (důtka, veřejná důtka a dočasné přeložení
na jinou méně placenou práci až na dobu tří měsíců) a trestněprávních sankcí za své-
volný odchod zaměstnance a závažné případy neomluveného zameškání pracovní
doby. Postižen mohl být též vedoucí podniku, a to za propuštění zaměstnance z jiných
důvodů, než jsou uvedeny v § 3 cit. nařízení či za neplnění ohlašovací povinnosti.
369
Ke zrušení přidělení občana do zaměstnání došlo až zákonem č. 70/1958 Sb., o úloze
podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly.
ͱ.ͮ Občanský zákoník ͭ͵ͲͰ a zákoník práce ͭ͵Ͳͱ
Kodifikační úsilí pracovněprávních předpisů bylo usnadněno sebeomezením nového
občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), který v podstatě vyšel z koncepce třídění
občanskoprávních vztahů dle subjektů, které v nich vystupují.
370
V důsledku této kon-
cepce občanský zákoník 1964 neupravil ani v základu závazkové vztahy mezi socialistic-
kými organizacemi a občany (tzv. Služby). Kodifikace pracovněprávních předpisů vrcholí
přijetím prvního kodexu pracovního práva, jímž se s účinností od 1. ledna 1966 stal
zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále „zákoník práce 1965“).
371
Zákoník práce 1965
sjednotil nejenom roztříštěnou občanskoprávní, ale též administrativněprávní úpravu slu-
žebních poměrů.
372
Sjednocení právní úpravy bylo odůvodňováno změnou společenských
a hospodářských podmínek (jednotou socialistických výrobních vztahů a vlastnictví vý-
robních sil), sblížením postavení všech zaměstnanců a též odpadnutím společenských roz-
dílů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (tzv. teorie společných zájmů).
373
Pracovní právo
mělo být po sovětském vzoru právě v zákoníku práce důsledně nově vybudováno na soci-
alistických principech a uvedeno tak v soulad se socialistickou ústavou.
374
S přijetím zákoníku práce 1965 došlo k materiálnímu i formálnímu oddělení občan-
ského a pracovního práva.
375
Zákoník práce byl koncipován jako kodex samostatné po-
vahy, který vylučoval podpůrné použití norem občanského zákoníku na pracovněprávní
vztahy. K úplnému oddělení pracovního kodexu přitom do té doby nepřistoupila žádná
369
Jednalo se o ohrožení jednotného hospodářského plánu podle ust. § 135 trestního zákona, pokud nebylo
možné dané jednání postihnout přísněji.
370
Kanda, A.: K problematice nového čs. občanského práva, Právník, 1991, č. 6, str. 524.
371
Vstupem Zákoníku práce 1965 v účinnost došlo formálně ke zrušení hlavy XXVI. Obecného zákoníku
občanského (ABGB), tedy úpravy námezdní (později služební, resp. pracovní) smlouvy.
372
Tedy úpravu veřejnoprávního služebního poměru.
373
Chyský, J.: K otázce právní úpravy pracovního poměru, str. 486 a násl.
374
Mařík, V.: Koncepce a hlavní principy návrhu zásad zákoníku práce ČSSR, Právník, 1963, č. 4, str. 249
a 253.
375
Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha, Linde Praha
2001, str. 63.