Table of Contents Table of Contents
Previous Page  80 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 80 / 284 Next Page
Page Background

78

ru k rozvázání pracovního poměru souhlasem vedoucího podniku. Zrušení pracovního

poměru zaměstnancem bez souhlasu vedoucího podniku se považovalo za svévolný od-

chod, který byl vedoucí podniku povinen hlásit prokurátorovi. Nařízení č. 52/1953 Sb.

navíc přineslo úpravu kárných opatření (důtka, veřejná důtka a dočasné přeložení

na jinou méně placenou práci až na dobu tří měsíců) a trestněprávních sankcí za své-

volný odchod zaměstnance a závažné případy neomluveného zameškání pracovní

doby. Postižen mohl být též vedoucí podniku, a to za propuštění zaměstnance z jiných

důvodů, než jsou uvedeny v § 3 cit. nařízení či za neplnění ohlašovací povinnosti.

369

Ke zrušení přidělení občana do zaměstnání došlo až zákonem č. 70/1958 Sb., o úloze

podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly.

ͱ.ͮ Občanský zákoník ͭ͵ͲͰ a zákoník práce ͭ͵Ͳͱ

Kodifikační úsilí pracovněprávních předpisů bylo usnadněno sebeomezením nového

občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.), který v podstatě vyšel z koncepce třídění

občanskoprávních vztahů dle subjektů, které v nich vystupují.

370

V důsledku této kon-

cepce občanský zákoník 1964 neupravil ani v základu závazkové vztahy mezi socialistic-

kými organizacemi a občany (tzv. Služby). Kodifikace pracovněprávních předpisů vrcholí

přijetím prvního kodexu pracovního práva, jímž se s účinností od 1. ledna 1966 stal

zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále „zákoník práce 1965“).

371

Zákoník práce 1965

sjednotil nejenom roztříštěnou občanskoprávní, ale též administrativněprávní úpravu slu-

žebních poměrů.

372

Sjednocení právní úpravy bylo odůvodňováno změnou společenských

a hospodářských podmínek (jednotou socialistických výrobních vztahů a vlastnictví vý-

robních sil), sblížením postavení všech zaměstnanců a též odpadnutím společenských roz-

dílů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (tzv. teorie společných zájmů).

373

Pracovní právo

mělo být po sovětském vzoru právě v zákoníku práce důsledně nově vybudováno na soci-

alistických principech a uvedeno tak v soulad se socialistickou ústavou.

374

S přijetím zákoníku práce 1965 došlo k materiálnímu i formálnímu oddělení občan-

ského a pracovního práva.

375

Zákoník práce byl koncipován jako kodex samostatné po-

vahy, který vylučoval podpůrné použití norem občanského zákoníku na pracovněprávní

vztahy. K úplnému oddělení pracovního kodexu přitom do té doby nepřistoupila žádná

369

Jednalo se o ohrožení jednotného hospodářského plánu podle ust. § 135 trestního zákona, pokud nebylo

možné dané jednání postihnout přísněji.

370

Kanda, A.: K problematice nového čs. občanského práva, Právník, 1991, č. 6, str. 524.

371

Vstupem Zákoníku práce 1965 v účinnost došlo formálně ke zrušení hlavy XXVI. Obecného zákoníku

občanského (ABGB), tedy úpravy námezdní (později služební, resp. pracovní) smlouvy.

372

Tedy úpravu veřejnoprávního služebního poměru.

373

Chyský, J.: K otázce právní úpravy pracovního poměru, str. 486 a násl.

374

Mařík, V.: Koncepce a hlavní principy návrhu zásad zákoníku práce ČSSR, Právník, 1963, č. 4, str. 249

a 253.

375

Eliáš, K.; Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha, Linde Praha

2001, str. 63.