SLP 02 (2013)

86 / 284

84
účely sociálního zabezpečení. Definice obsahovala 4 skupiny znaků. Osoba se považovala
za zaměstnanou za odměnu, pokud byla naplněna alespoň dvě z těchto (skupin) znaků:
– v souvislosti s výkonem své činnosti nezaměstnávala s výjimkou členů rodiny
žádného zaměstnance zatíženého odvody pro účely sociálního pojištění (1),
– pracovala pravidelně především pro jednoho zadavatele práce (2),
– vykonávala služby obvykle zajišťované zaměstnanci, zvláště konala práci podle
pokynů zadavatele práce a byl začleněn do organizace práce zadavatele (3)
– nevstupovala na trh na základě žádné podnikatelského titulu (4).
V roce 1999 byla definice přeformulována a byl též přidán další znak.404 První sku-
pina znaků byla zpřesněna tak, že osobou zaměstnanný zaměstnanec nepřesahuje pra-
videlně příjem 630DM (později 400 EUR). Za druhou skupinu znaků byl nově vlo-
žen třetí znak, který ukládal zohlednit, že zadavatel práce či srovnatelný zadavatel práce
nechává konat relevatní činnosti svými zaměstnanci. V původní definici třetí a čtvrtá
skupina znaků byly zcela přeformulovány. V rámci nově formulovaného čtvrtého zna-
ku se posuzovalo, zda jsou z dané činnosti seznatelné typické znaky podnikatelské-
ho jednání a v rámci pátého znaku, zda činnost odpovídá navenek činnosti konané
dříve pro téhož zadavatele na základě zaměstnaneckého vztahu. Osoba se považova-
la za úplatně zaměstnanou, pokud byly naplněny alespoň tři z těchto skupin znaků.
Definice se nesetkala s pochopením u akademické obce 405 a jelikož ani její přínos boj
s nelegální prací nebyl velký, byla nakonec zrušena zákonem z 23. 12. 2002. 406
Naopak úspěšným příkladem je čl. 3 odst. 1 kanadského Labour Code. 407 Předmětné
ustanovení definuje „závislého kontrahenta“ pro účely především kolektivního vyjed-
návání.408 Zákonodárce pro rozpoznání takové osoby stanovil (kromě vlastníka, kupce,
nájemce či rybáře, u nichž se uplatní zvláštní úprava) pravidlo, že se jedná o každou
osobu, která, ať zaměstnaná na základě pracovní smlouvy či nikoliv, koná práci či
poskytuje služby pro jiného na základě takových ujednání a podmínek, které ji staví
do pozice ekonomické závislosti na této osobě a ukládají ji závazek plnit povinnosti ku
prospěchu této jiné osoby.409 Zde je ovšem nutno zdůraznit, že zákon nepřiznává závis-
404 Stalo se tak zákonem ze dne 20. 12. 1999 – Gesetz zur Förderung der Selbstständigkeit vom
20. Dezember 1999 (BGBl. 2000 I S. 2).
405 Např. Wank, R.: Germany in Labour Law in Motion, 2005, Bulletin of Comparative labour Law
Relations, str. 19.
406 BGBl 2002 I S. 4621.
407 Canada Labour Code R.S.C., 1985, c. L-2. Zákon je dostupný např. zde
eng/acts/L-2/FullText.html (Cit.: 21. 7. 2012).
408 Pojem „Labour Law“ v kanadském i americkém právu zahrnuje na rozdíl od jiných anglicky mluvících
zemí soubor právních norem týkajících se zaměstnanců, kteří jsou členy odborových organizací.
409 V originále celé ustanovení: “…dependent contractor means (a) the owner, purchaser or lessee of a vehicle
used for hauling, other than on rails or tracks, livestock, liquids, goods, merchandise or other materials, who is
a party to a contract, oral or in writing, under the terms of which they are (i) required to provide the vehicle
by means of which they perform the contract and to operate the vehicle in accordance with the contract, and
(ii) entitled to retain for their own use from time to time any sum of money that remains after the cost of their
performance of the contract is deducted from the amount they are paid, in accordance with the contract, for