Table of Contents Table of Contents
Previous Page  83 / 284 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 83 / 284 Next Page
Page Background

81

č. 135/1990 Sb., o odměňování pracovníků při soukromém podnikání občanů.

Citované nařízení vlády mělo význam zejména do vydání novely zákoníku práce pro-

vedené zákonem č. 3/1991 Sb., která některá ustanovení převzala (popř. i v modifi-

kované formě). Uvedené nařízení vlády jednak vytýčilo a označilo určitá ustanovení

zákoníku práce jako nepoužitelná pro soukromý sektor, jednak některá taková usta-

novení nahradilo novými ustanoveními anebo přineslo ustanovení další. Zmíněnou

novelizací zákoníku práce a také nařízením vlády č. 121/1990 Sb. byl nastolen právní

stav, který v podstatě trval až do 31. 5. 1994, neboť novela zákoníku práce provedená

zákonem č. 74/1994 Sb. uvedené nařízení vlády zrušila. Tak byly odstraněny veškeré

odchylky platné pro zaměstnavatele – fyzické osoby, kteří byli postaveni do jedné ro-

viny se zaměstnávajícími právnickými osobami, což ovšem

zaměstnavatelům

s malým

počtem

zaměstnanců

přináší některé obtíže.

I po změně společenských podmínek zůstával zákoník práce 1965 považován dok-

trínou i aplikační praxí za samostatný kodex obsahující komplexní úpravu pracovně-

právních vztahů. Např. v důvodové zprávě k zákoníku práce (2006) je konstatováno:

„Na pracovněprávní vztahy tak nelze přímo použít normy jiného právního odvětví, napří-

klad práva občanského.“

386

Přes množství přijatých novel neodpovídal zákoník práce 1965 novým společenským

a ekonomickým poměrům. V roce 2006 byl ve značném spěchu při absentujícím po-

litickém konsenzu vládních a opozičních stran

387

a sociálních parterů přijat zákon

č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který se stal v pořadí druhým kodexem pracovního

práva na území České republiky. Zákoník práce 2006, který nabyl účinnosti 1. led-

na 2007, byl ve skutečnosti v mnohém pouhou kopií zákoníku práce 1965. Jednou

z novinek vedle legislativního vymezení závislé práce v ust. § 2 odst. 4 a 5 byla výslovná

úprava vztahu k občanskému zákoníku.

388

386

Viz Obecná část důvodové zprávy k zákoníku práce část I. B Zhodnocení právní úpravy. Tisk 1153/OPS

PČR 2005. V důvodové zprávě se dále uvádí:

„Samostatnost pracovněprávní úpravy přináší mnohé výhody

při aplikaci a interpretaci právních norem, na druhé straně však úplné odtržení od občanského práva vede,

při kogentní povaze zákoníku práce, k negativním dopadům z hlediska samotné ochrany zaměstnance. V sou-

časných společenskoekonomických podmínkách tak dochází k obcházení pracovněprávní úpravy a k využívá-

ní nástrojů občanského práva, které respektuje smluvní volnost, potřebnou a požadovanou liberalizovanými

společenskými vztahy. Z formálního hlediska dále dochází k dublování právní úpravy obecných institutů

a k rozcházení se s obecnými zásadami a principy civilního (občanského) práva.“

387

Zákoník práce byl přijat dne 21. 4. 2006 a vyhlášen dne 7. 6. 2006 poté, co Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky nejprve přehlasovala zamítavé usnesení Senátu Parlamentu České republiky

a následně i vrácení zákona prezidentem republiky.

388

Zákonodárce zvolil metodu delegace. Dle ustanovení § 4 zákoníku práce platilo, že občanský zákoník

se na pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce použije jen tehdy, jestliže to zákoník práce výslovně

stanovil. Zákoník práce tak výslovně činil v celé řadě svých ustanovení, odkazováno bylo na přibližně

150 ustanovení občanského zákoníku. Předmětné ustanovení, stejně jako celá řada dalších, byly napade-

ny stížností k Ústavnímu soudu pro neústavnost. Ústavní soud přisvědčil těmto námitkám a předmětné

ustanovení § 4 zákoníku práce zrušil.