83 / 284
81
č. 135/1990 Sb., o odměňování pracovníků při soukromém podnikání občanů.
Citované nařízení vlády mělo význam zejména do vydání novely zákoníku práce pro-
vedené zákonem č. 3/1991 Sb., která některá ustanovení převzala (popř. i v modifi-
kované formě). Uvedené nařízení vlády jednak vytýčilo a označilo určitá ustanovení
zákoníku práce jako nepoužitelná pro soukromý sektor, jednak některá taková usta-
novení nahradilo novými ustanoveními anebo přineslo ustanovení další. Zmíněnou
novelizací zákoníku práce a také nařízením vlády č. 121/1990 Sb. byl nastolen právní
stav, který v podstatě trval až do 31. 5. 1994, neboť novela zákoníku práce provedená
zákonem č. 74/1994 Sb. uvedené nařízení vlády zrušila. Tak byly odstraněny veškeré
odchylky platné pro zaměstnavatele – fyzické osoby, kteří byli postaveni do jedné ro-
viny se zaměstnávajícími právnickými osobami, což ovšem
zaměstnavatelům
s malým
počtem
zaměstnanců
přináší některé obtíže.
I po změně společenských podmínek zůstával zákoník práce 1965 považován dok-
trínou i aplikační praxí za samostatný kodex obsahující komplexní úpravu pracovně-
právních vztahů. Např. v důvodové zprávě k zákoníku práce (2006) je konstatováno:
„Na pracovněprávní vztahy tak nelze přímo použít normy jiného právního odvětví, napří-
klad práva občanského.“
386
Přes množství přijatých novel neodpovídal zákoník práce 1965 novým společenským
a ekonomickým poměrům. V roce 2006 byl ve značném spěchu při absentujícím po-
litickém konsenzu vládních a opozičních stran
387
a sociálních parterů přijat zákon
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který se stal v pořadí druhým kodexem pracovního
práva na území České republiky. Zákoník práce 2006, který nabyl účinnosti 1. led-
na 2007, byl ve skutečnosti v mnohém pouhou kopií zákoníku práce 1965. Jednou
z novinek vedle legislativního vymezení závislé práce v ust. § 2 odst. 4 a 5 byla výslovná
úprava vztahu k občanskému zákoníku.
388
386
Viz Obecná část důvodové zprávy k zákoníku práce část I. B Zhodnocení právní úpravy. Tisk 1153/OPS
PČR 2005. V důvodové zprávě se dále uvádí:
„Samostatnost pracovněprávní úpravy přináší mnohé výhody
při aplikaci a interpretaci právních norem, na druhé straně však úplné odtržení od občanského práva vede,
při kogentní povaze zákoníku práce, k negativním dopadům z hlediska samotné ochrany zaměstnance. V sou-
časných společenskoekonomických podmínkách tak dochází k obcházení pracovněprávní úpravy a k využívá-
ní nástrojů občanského práva, které respektuje smluvní volnost, potřebnou a požadovanou liberalizovanými
společenskými vztahy. Z formálního hlediska dále dochází k dublování právní úpravy obecných institutů
a k rozcházení se s obecnými zásadami a principy civilního (občanského) práva.“
387
Zákoník práce byl přijat dne 21. 4. 2006 a vyhlášen dne 7. 6. 2006 poté, co Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky nejprve přehlasovala zamítavé usnesení Senátu Parlamentu České republiky
a následně i vrácení zákona prezidentem republiky.
388
Zákonodárce zvolil metodu delegace. Dle ustanovení § 4 zákoníku práce platilo, že občanský zákoník
se na pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce použije jen tehdy, jestliže to zákoník práce výslovně
stanovil. Zákoník práce tak výslovně činil v celé řadě svých ustanovení, odkazováno bylo na přibližně
150 ustanovení občanského zákoníku. Předmětné ustanovení, stejně jako celá řada dalších, byly napade-
ny stížností k Ústavnímu soudu pro neústavnost. Ústavní soud přisvědčil těmto námitkám a předmětné
ustanovení § 4 zákoníku práce zrušil.