71 / 284
69
Ͱ.ͭ Dekrety prezidenta republiky
Po osvobození Československa se ukázaly být nereálné představy o návratu k pr-
vorepublikové úpravě. Přestože po potrestání zrádců a kolaborantů
316
došlo nejprve
ke zrušení pracovních poměrů založených přikázáním (vládní nařízení ze dne 4. červ-
na 1945, č. 14 Sb., jímž se prohlašuje nepouživatelnost některých předpisů o řízení
práce a o nouzové službě a zrušují se pracovní poměry, vzniklé přikázáním (nasaze-
ním),
317
rozhodla se politická reprezentace pro radikální celospolečenské ekonomické
reformy.
318
Jejich důležitou součástí byla též intenzivní regulace mobility pracovních
sil. Pro stabilizaci pracovních sil se hodily, byť z jiných důvodů, stávající protektorát-
ní právní předpisy. A tak byla opakovaně prodlužována až do 31. 12. 1948 platnost
vládního nařízení ze dne 13. 1. 1943, č. 14 Sb. o dočasných omezeních v živnosten-
ském a jiném výdělečném podnikání, jehož hlavním cílem bylo zajištění trvalého pří-
sunu čerstvých pracovních sil pro potřeby zbrojení Velkoněmecké Říše. Obnovená
Československá republika prioritně omezovala živnostenské a jiné výdělečné podniká-
ní z důvodu potřeby vypořádat se s úbytkem a kvalitativním úpadkem pracovních sil,
který byl z valné části způsoben válkou a odsunem německého obyvatelstva.
Po nezbytné reorganizaci státní správy a zřízení okresních úřadů ochrany práce
319
došlo opět ke speciální úpravě na úseku zemědělských prací. V souladu s vládním na-
řízením ze dne 3. srpna 1945, č. 32 Sb., o mimořádných opatřeních k zabezpečení
nutných zemědělských prací v roce 1945, došlo k vytvoření právního rámce pro při-
dělení mužů ve věku od 16 do 55 let a žen ve věku od 16 do 45 let k včasnému prove-
dení nutných zemědělských prací. Osoby, které nastoupily přidělenou práci, byly slovy
vládního nařízení v řádném (tedy zřejmě soukromoprávním) pracovním poměru. Dne
19. září 1945 byl publikován dekret prezidenta republiky o pracovní povinnosti osob, kte-
ré pozbyly československého státního občanství (Dekret č. 71/1945 Sb.). Počátkem října
následoval další dekret, který se dotkl veškeré populace v produktivním věku – dekret
presidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti (dále „dekret č. 88/1945 Sb.“).
Dekret č. 71/1945 Sb. zavedl k odstranění a odčinění škod způsobených válkou
a leteckým bombardováním, jakož i k obnovení hospodářského života rozrušeného
válkou, pracovní povinnost osob, které pozbyly československého státního občanství
316
Srov. ust. § 15 bod 9 až 12 Dekretu presidenta republiky z 16. 5. 1945, č. 16 Sb., vyhlášený v plném
znění vyhláškou ministerstva spravedlnosti z 11. 1. 1947, č. 9 Sb. Dle bodu 9 pozbytí občanské cti
znamenalo ztrátu způsobilosti být zaměstnavatelem nebo spoluzaměstnavatelem.
317
Pokud přidělením založený pracovní poměr nezanikl, změnil se v tzv. řádný smluvní poměr. Existovalo-
li nebezpečí, že by okamžitým odchodem zaměstnance, k práci přikázaného, utrpěl řádný chod závodu,
takže by tím byl ohrožen veřejný zájem, zejména výživa obyvatelstva, mohl zaměstnavatel do osmi dnů
od účinnosti tohoto nařízení (tj. do 8 dnů od 27. 6. 1945) požádat okresní úřad ochrany práce, aby
zaměstnanci uložil zůstat na svém místě na dobu přechodné potřeby.
318
Srov. Kuklík, J.: Mýty a realita tzv. Benešových dekretů, Dekrety prezidenta republiky 1940–1945,
Praha, Linde, 2002, str. 342.
319
Dekret č. 13/1945 Sb.