232 / 268
230
Libanon se obětí rozumí fyzická osoba, která v přímé souvislosti s trestným činem
v jurisdikci Speciálního tribunálu pro Libanon utrpěla fyzickou, materiální či psychic-
kou újmu. Speciální tribunál pro Libanon však rozlišuje mezi pojmem „oběť“ a po-
jmem „oběť účastnící se řízení“. Obětí účastnící se řízení je myšlena taková oběť, která
má právo aktivně vystupovat v řízení před soudem v souladu s článkem 17 Statutu
Speciálního tribunálu pro Libanon.
6
. Norimberský a Tokijský tribunál
V souvislosti s ukončením druhé světové války se začalo formovat moderní meziná-
rodní trestní právo. V roce 1945 došlo za účelem stíhání a potrestání hlavních válečných
zločinců evropské Osy ke zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
(dále jako „Norimberský tribunál“) a o rok později byl zřízen Mezinárodní vojenský
tribunál pro Dálný východ v Tokiu (dále jako „Tokijský tribunál“), jehož smyslem bylo
stíhání a potrestání japonských válečných zločinů po druhé světové válce. Oba tyto tri-
bunály byly příslušné ke stíhání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti
lidskosti, a položily tedy základy stíhání nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního
práva.
Norimberský tribunál byl založen Dohodou sjednanou vládou Spojeného králov-
ství Velké Británie a Severního Irska, vládou Spojených států amerických, Prozatímní
vládou Francouzské republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o stí-
hání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy, která byla podepsána
v Londýně dne 8. srpna 1945 a vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 164/1947 Sb.
Přílohou této dohody je Statut Mezinárodního vojenského soudního dvora (dále jako
„Charta Norimberského tribunálu“).
Charta Norimberského tribunálu ani samotná praxe nepřiznávaly obětem zločinů dru-
hé světové války širokou škálu možností jejich participace v řízení. Před Norimberským
tribunálemmohly oběti zločinů vystupovat pouze v pasivní roli svědků, přičemž výslech
svědků mohli vést jak hlavní žalobci tribunálu,
7
tak soudci.
8
Křížový výslech svědků
měl sám nebo prostřednictvím svého obhájce právo vést také obžalovaný.
9
V praxi však
před Norimberským tribunálem svědčilo pouze nepatrné množství obětí.
10
Charta Tokijského tribunálu z 19. ledna 1946, stejně jako Charta Norimberského
tribunálu, přiznává obětem pouze roli svědků obžaloby.
11
Svědek může být vyslechnut
jak obžalobou, tak následně i obhajobou.
12
6
Rule 2(A) Jednacího a důkazního řádu STL.
7
Článek 15 písm. b) a čl. 24 písm. g) Charty Norimberského tribunálu.
8
Tamtéž, článek 17 písm. a) a čl. 24 písm. f).
9
Tamtéž, článek 16 písm. e) a čl. 24 písm. g).
10
ZEGVELD, Liesbeth. Victims‘ Reparations Claims and International Criminal Courts: Incompatible
Values?
Journal of International Criminal Justice
, Vol. 8, 2010, s. 86.
11
Článek 11 písm. a) Charty Tokijského tribunálu.
12
Tamtéž, článek 15 písm. e).