SLP 08 (2014)

publikací. Jakýkoli zájem ostatních států či dalších aktérů mezinárodního práva či nauky

ale naráží na limity státní suverenity toho státu, v němž se IDPs nacházejí.

Pokud zvolíme lidskoprávní pohled na problematiku,

pak je zřejmé, že u všech

uvedených skupin je společným jmenovatelem právě potřeba ochrany osob. Je ale

nutné vnímat i pohled druhý, a to potřebu států vyřešit problém příchodu většího

množství osob, které nebudou schopné zvládnout, resp. snahu o to, aby k takovému

příchodu nedošlo. Tato snaha ovšem může způsobit zatížení pouze některých států,

těch, které sousedí se zeměmi postiženými katastrofou či ozbrojeným konfliktem.

͸.ͷ Kritérium hromadnosti

͸.ͷ.ͷ Hromadnost a uprchlické právo

Ač takto není nikde explicitně definován, je za jeden z definičních znaků uprchlictví

(nikoli pojmu uprchlík, ale uvedené oblasti mezinárodního práva) možné považovat

hromadnost.

Bývá označována za důvod, proč se v mezinárodním právu objevily

odpovědi ve formě úmluv. Větší množství osob již státy nedokázaly absorbovat, ježto

se na jejich území nacházelo výrazně vyšší množství osob, než dříve, a možnost od-

chodu do zámoří dosáhla svého limitu

– jinak řečeno, i tam již bylo plno. Označení

hromadnosti, či masovosti, jako důvodu, pro který se v mezinárodním právu objevily

odpovědi na uprchlictví ve formě úmluv, ale znamená kladení důrazu jen na jeden

prvek. Do popředí se staví vnímání dané otázky ze strany států, které si nevěděly rady

s množstvím osob, které se objevily na jejich území, a které neměly občanství, tedy ani

ochranu své země.

Zde je vhodné zmínit existenci Meziagenturního stálého výboru (Inter-Agency Standing Committee,

IASC, Výbor byl zřízen Rezolucí Valného shromáždění č. 46/182.), který má především zlepšit zajištění

humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu. Členství v tomto výboru patří kromě Úřadu vysokého

komisaře pro uprchlíky (UNHCR) také například Dětský fond OSN (UNICEF), Světová zdravotnická

organizace (WHO) či Rozvojový program OSN (UNDP).

UNHCR uvádí 209 000 uprchlíků ze Sýrie, kteří do evropských zemí přišli od dubna 2011 do prosince

loňského roku (r. 2014), téměř polovina z nich žije ve Švédsku a Německu. Turecko hostilo v prosinci

loňského roku 1 622 839 syrských uprchlíků, Libanon 1 166 488 osob, Jordánsko 621 773. Srov. Syria

Regional Refugee Response. UNHCR, Inter-agency Information Sharing Portal. [online]. Citováno

24. 1. 2015. Dostupné z:

=1.107427969.20929

47619.1413933565.

K otázce hromadnosti jako znaku, který odlišuje uprchlictví a azyl v mezinárodním právu srov.

ČEPELKA, Č., Pojem a vývoj institutů azylu a uprchlictví v mezinárodním právu. In: ŠTURMA, P.,

HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. 2. doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova

v Praze, Právnická fakulta, 2012. Hromadnost je obtížné definovat, bude patrně nutné ji definovat případ

od případu podle kapacity přijímajících států, určité znaky ale definoval UNHCR: velký počet osob, kte-

ré přijíždějí na hranice, rychlost nárůstu těchto osob a nedostatečné kapacity přijímajícího státu, přede-

vším nemožnost individuálního řízení provedeného u každé osoby; srov. UNHCR. Ensuring International

Protection and Enhancing International Cooperation in Mass Influx Situations. 2004, bod 3.

JÍLEK, D. Odpověď mezinárodního práva na hromadné uprchlictví. Acta Universitatis Brunensis

Iuridica, op. cit.. HATHAWAY, J. C. The Law of Refugee Status. Toronto: Butterworths, 1991, s. 1.