SLP 08 (2014)

osoby pod některý z důvodů, které definice uprchlíka obsahuje. Ano, lze si představit

odpovědnost státu za nedodržování norem chránících životní prostředí, což bude mít

za následek kupříkladu vzestup mořské hladiny, dokázat takovouto příčinnou souvis-

lost bude ale téměř nemožné.

Podřazení environmentálního migranta pod některý

z důvodů pronásledování bychom mohli zkusit jen při velmi kreativní intepretaci poj-

mu společenská vrstva.

U válečných migrantů nenajdeme individualizované pronásledování. Jedná se o oso-

by, které utíkají ze situace všeobecné nouze, nelze najít linku „osoba – výslovně tuto

osobu pronásledující stát (či pronásledování nebránící stát)“. Hrozba násilí je u všech

stejná. Na druhou stranu ale jde o situaci velmi podobnou – až shodnou – přiznávání

statusu uprchlíkům

prima facie

kdy u jedné každé osoby v rámci skupiny není pro-

následování prokazováno.

Vnitřně přesídlené osoby odcházejí ze svých domovů a hledají ochranu, ovšem stále

v hranicích své země. Nacházejí se stále pod ochranou svého státu. Tím, že se nena-

cházejí mimo svoji vlast, nesplňují základní požadavek Úmluvy o právním postavení

uprchlíků. Důvody odchodu uvedené v Řídících principech jsou širší, než ty upravené

definicí uprchlíka; většina z důvodů pro to, aby se osoba stala uprchlíkem, by do defi-

nice IDPs v Řídících principech patrně spadala.

ͷ.͹.͹ Vnímání problému nepravých uprchlíků (společenská percepce)

Pohled společenství na určitý problém ovlivňuje jeho řešení. I samo vnímání je prv-

ním krokem k tomu, aby se mohlo postupovat směrem k řešení; nebude-li problém

vnímán jako problém, nebude existovat potenciál k jeho řešení. Právně je kritérium

společenské percepce již nyní klíčem např. v uprchlickém právu ke zjištění, zda je

osobu možné zařadit pod pojem společenská vrstva, tedy pod jeden z důvodů, kvůli

kterému je jí možné poskytnout ochranu jako uprchlíkovi. Otázce společenské percep-

ce jsme se věnovali vlastně již v podkapitole o definicích; z toho, zda je či není určitá

kategorie osob definována, lze usuzovat na jejich nahlížení ze strany mezinárodního

práva, potažmo států, jejichž postoj je pro jakoukoli budoucí úpravu klíčový. Zde pro-

to jen krátce.

V otázce nepravých uprchlíků zjišťujeme, že potřeba jejich ochrany vnímána je.

Státy přijaly dokonce i dílčí smluvní instrumenty, byť jsou cíleny vždy jen na jednu

z podskupin (ale můžeme uvažovat i o prolínání, srov. úpravu ochrany uprchlíků vá-

lečných a sporná možnost její aplikace na migranty environmentální). Mezinárodní

mezivládní organizace řeší více (IDPs) či méně (environmentální migranti) postavení

všech tří skupin, potřebu jejich ochrany vnímá i nauka, která je též od sebe odděluje.

Environmentální migranti jsou zatím za svébytnou skupinu považováni státy nejmé-

ně; žádný z existujících instrumentů není pro jejich ochranu vhodný. Ojediněle se obje-

Ale srov. ŽÁKOVSKÁ, K., LIPOVSKÝ, M. Ochrana lidských práv v kontextu nedobrovolné environ-

mentální migrace. In Nová lidská práva. Studie z lidských práv č. 3. PFUK, Praha, 2013.

Tedy skupinové uznávání uprchlíků dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků.