SLP 08 (2014)

Byla to nicméně právě hromadnost uprchlických proudů, co dalo ve 20. století im-

puls k řešení situace uprchlíků.

Až příchod statisíců osob z Ruska, Turecka a dalších

zemí do Evropy ve 20. letech minulého století inicioval zrod smluvního ujednání,

které řešilo pozici těchto osob. Příchod statisíců osob (některé odhady jsou i vyšší)

představoval pro státy značnou zátěž. Příchozí osoby nebylo možné navrátit do jejich

země původu, neboť, byvše zbaveny občanství, žádnou neměly. Bylo proto potřeba

řešit nejen jejich právní status, ale i pragmatičtější otázky, kupříkladu jak zajistit jíd-

lo a ubytování. Zárodky úpravy postavení prvních hromadných uprchlíků najdeme

v Ujednání ohledně vydání průkazů totožnosti ruským uprchlíkům z roku 1922.

Jak bylo již výše uvedeno, za uprchlíky byly tímto instrumentem považovány osoby

ruského původu, které se nalézaly mimo území Sovětského svazu a které ztratily

své občanství.

Chráněným osobám bylo zaručeno jen vydávání pasů; otázka jídla,

zaměstnání či ubytování řešena nikterak nebyla. Stejným způsobem státy reagovaly

na následující větší skupiny uprchlíků.

Po několika letech byla Ujednáním o roz-

šíření jistých opatření přijatých pro ruské a arménské uprchlíky na ostatní kategorie

uprchlíků z roku 1928

ochrana rozšířena na skupinu uprchlíků asyrského původu

či asyro-chaldejského původu a jim asimilovaných (syrského či kurdského původu)

a uprchlíků tureckých.

Ať šlo o osoby z Ruska či z Turecka, anebo odjinud, vždy byl smluvní instrument

odpovědí (přijat byl opravdu až poté, co k příchodu osob došlo)

ad hoc

, neexistovalo

V české literatuře srov. JÍLEK, D. Odpověď mezinárodního práva na hromadné uprchlictví, op. cit.,

ČEPELKA, Č. Pojem a vývoj institutů azylu a uprchlictví v mezinárodní právu, op. cit., HONUSKOVÁ, V.

Definice uprchlíka a její výklad a aplikace v současném mezinárodním právu. Praha: Univerzita Karlova

v Praze, Právnická fakulta, 2011.

Čepelka uvádí 635 tisíc uprchnuvších osob z Ruska v roce 1917, zmiňuje ale také jiné odhady, které ho-

voří o 1,5 milionu. Srov. ČEPELKA, Č. Pojem a vývoj institutů azylu a uprchlictví v mezinárodní právu,

op. cit., s. 20.

Srov. JÍLEK, D. Odpověď mezinárodního práva na hromadné uprchlictví, op. cit., s. 14. Ujednání přijalo

více než 30 států tehdejšího společenství států, šlo o instrument s nemalým dosahem. Srov. ROBINSON, N.

Convention Relating to the Status of Refugees. Its History, Contents and Interpretation. New York:

Institute of Jewish Affairs, 1953, s. 2.

Srov. bod 2 daného ujednání. Srov. též HATHAWAY, J. C. The Evolution of Refugee Status in

International Law. In: International and Comparative Law Quarterly, 1984, 33, s. 359.

Například arménští uprchlíci z Turecka. Č. Čepelka hovoří o 330 000 osobách, jiné odhady hovoří až

o 2 milionech osob. ČEPELKA, Č.: Pojem a vývoj institutů azylu a uprchlictví v mezinárodním právu.

In: ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 20. N. Robinson

uvádí v roce 1953 milion uprchlíků. ROBINSON, N. Convention Relating to the Status of Refugees. Its

History, Contents and Interpretation, op. cit., s. 1.

Smluvními stranami se stalo pouze 13 států; srov. JÍLEK, D. Odpověď mezinárodního práva na hromad-

né uprchlictví, op. cit., s. 22.

Původně byl seznam kategorií uprchlíků (kategorií ve smyslu uprchlíků různého původu, kteří se ne-

mohli vrátit do svých domovských zemí, např. Černohorci, Židé z Rumunska) delší, státy ale nechtěly

takto rozsáhlý seznam uprchlíků přijmout a „vyjadřovaly obavy z překročení mezí možného“. JÍLEK, D.

Odpověď mezinárodního práva na hromadné uprchlictví, op. cit., s. 20, který cituje League of Nations

Official Journal, 1927, 8 (10), s. 1137.