28 / 200
26
poskytnout ochranu osobám, které přicházejí ze zemí mimo EU a které se nemohou
vrátit zpět. Zároveň je ale jejich počet rizikem pro azylový systém zemí, kam přicházejí.
Jinak řečeno, pokud by všichni požádali o ochranu jako uprchlíci, vnitrostátní systém
by zkolaboval. Státy v takovém případě mohou udělit status dočasné ochrany vymeze-
né skupině osob na dobu jednoho roku. Vyhlásit program dočasné ochrany nemohou
státy samy, tato věc spadá do gesce EU. To, zda se jedná o masový příliv osob, rozhodne
Rada na návrh Komise, je to opět Rada, kdo může trvání dočasné ochrany prodloužit
až o jeden rok. Mezi oním množstvím osob se mohou nacházet i uprchlíci; pokud
se podíváme na vymezení směrnice
ratione personae
, zjistíme, že se vztahuje zejména
na uprchlíky válečné.
78
Je zřejmé, že právo EU v podobě této směrnice přesně vystihlo
nutnost odpovědi na hromadné proudy osob, které potřebují ochranu. Hromadnost
je jeden z definičních znaků možnosti odpovědi v podobě dočasné ochrany. Směrnice
má potenciál poskytnout řešení pro větší počet osob v případě nouze. Zůstává ale
nevyužita, pravděpodobně proto, že státy sice našly právní řešení, ale politickou vůli
k vpuštění velkého množství osob nemají (nemá ji ani Komise, která podává návrh
Radě; raději migrantům zabrání ve vstupu). Lze si představit, že dočasnou ochranu
státy vyhlásí, učiní tak ale patrně až tehdy, až bude onen masový příliv ve státech EU
a bude zřejmé, že uvedené osoby nelze poslat zpět.
Ochrana doplňková je (především v prvních dvou písmenech pro zkoumanou pro-
blematiku relevantního pojmu „vážná újma“) postavena na individualizaci,
79
takže zde
státy možnou odpověď na hromadné proudy – opět –, stejně jako u individualizované-
ho pojetí univerzální definice uprchlíka, odsunuly stranou. Směrnice přidala v definici
pojmu vážná újma ještě třetí písmeno, které se vztahuje na osoby, jež obvykle přicházejí
právě ve větších proudech. První dva důvody tento potenciál nemají, v písmenu c)
zmíněná újma v
„důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního
ozbrojeného konfliktu“
(by „
reason of indiscriminate violence in situations of internatio-
nal or internal armed conflict
“) ano. Aplikaci daného ustanovení na hromadné proudy
však brání požadavek vážného a individuálního ohrožení. Otázka míry individualizace
byla řešena Soudním dvorem Evropské unie (dále též „SDEU“),
80
který pojem „in-
dividuální“ poněkud relativizoval, když jej chápe tak, že se v případě písm. c) jedná
o újmu směřovanou proti civilistům bez ohledu na jejich totožnost, ale zároveň jej
klade do souvislosti s mírou svévolného násilí.
81
Individualizace je zapotřebí tím méně,
78
Srov. znění čl. 2 písm. c) směrnice: „i)
osoby
,
které uprchly z oblastí ozbrojených konfliktů nebo endemického
násilí, ii) osoby, kterým vážně hrozí systematické nebo všeobecné porušování lidských práv, či osoby, které se staly
oběťmi takového porušování lidských práv.
“
79
Pro lepší orientaci lze znovu relevantní článek směrnice citovat: „
a) uložení nebo vykonání trestu smrti nebo
b) mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu (…)
.“
80
Srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) (velký senát), Meki Elgafaji a Noor Elgafaji proti
Staatssecretaris van Justitie, č. C-465/07, ze 17. února 2009.
81
Srov. odst. 35 rozsudku: „
(…) že zahrnuje újmy směřované proti civilistům bez ohledu na jejich totožnost,
pokud míra svévolného násilí, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, posuzovaná příslušnými
vnitrostátními orgány rozhodujícími o žádosti o podpůrnou ochranu nebo soudy členského státu, kterým bylo