29 / 200
27
čím vyšší intenzity je konflikt, pokud bude civilista vystaven újmě z důvodu pouhé své
přítomnosti, je pro potřeby doplňkové ochrany shledán jako hoden vážné újmy, byť
ta újma není výslovně směřována k němu, jakožto osobě, resp. není v příčinné souvis-
losti s jeho chováním. Tímto rozsudkem SDEU otevírá možnost poskytnutí ochrany
(za určitých okolností, kdy práh násilí je vysoký) značnému množství osob. Nebezpečí
ve smyslu opravdu značného nerozlišujícího násilí může lehce být zdrojem útěku osob
z ozbrojených konfliktů (dnes, v roce 2015, může být za takovouto situaci považována
Sýrie), neboť právě tam bude ono násilí dopadat na všechny civilisty daného státu.
82
. Kritérium újmy
..ͷ Kritérium újmy u uprchlíků
Osob, které potřebují ochranu, je velké množství. Jen „pravých“ uprchlíků jsou
miliony. Je to hrozba újmy, která je nutí opustit své domovy. S hrozbou újmy počí-
tají mezinárodněprávní instrumenty; jak Úmluva o právním postavení uprchlíků, tak
Řídící principy počítají s tím, že osoby jsou k odchodu nuceny.
U uprchlíků je určení (hrozby) existence újmy
conditio sine qua non
poskytnutí
ochrany. Definice uprchlíka hovoří o odůvodněném strachu z pronásledování
z kon-
krétních vymezených důvodů (rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určitým
společenským vrstvám, zastávání určitých politických názorů). Újma u kategorie
uprchlíků je tedy určena jako „pronásledování“, které nemusí být ovšem namířeno
přímo proti uprchlíkovi, stačí, pokud je dovedeno do konce u jiné osoby ve stejném
či podobném postavení. Ony oprávněné obavy z pronásledování z jednoho z uve-
dených důvodů musejí být spojeny s tím, že domovský stát osobu není schopen či
ochoten ochránit. Stát tedy nemusí aktivně konat, odpovědný je i za své omisivní
chování, tedy za své nechování. Jako relevantní akty pronásledování jsou brány i akty
nestátních pronásledovatelů, zejména zde přichází v úvahu ono nekonání státu.
Kvůli tomu, že Úmluva neobsahuje definici pojmů, ani neustavila kontrolní me-
chanismus, který by mohl sjednocovat výklad definice uprchlíka, liší se – samozřejmě
předloženo rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti, dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody
domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého
důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí vážného ohrožení, které je
uvedeno v čl. 15 písm. c) směrnice
.“
82
Srov. odst. 36 a 37 rozsudku:
36. „
Tento výklad, který může zajistit řádnou působnost čl. 15 písm. c) směrnice, není vyvrácen zněním dvacá-
tého šestého bodu odůvodnění směrnice, podle kterého „[n]ebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo
jednotlivých zemí nebo jeho část, sama o sobě [zpravidla] nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být
hodnoceno jako vážná újma.
“
37. “
Jakkoli totiž tento bod odůvodnění znamená, že pouhé objektivní konstatování nebezpečí spojeného se
všeobecnou situací v dané zemi v zásadě nepostačuje k prokázání toho, že jsou splněny v případě konkrétní
osoby podmínky uvedené v čl. 15 písm. c) směrnice, jeho znění nicméně připouští – použitím výrazu „zpravi-
dla“ – existenci výjimečné situace, která by se vyznačovala natolik vysokou mírou nebezpečí, že by existovaly
závažné a prokázané důvody domnívat se, že by tato osoba byla dotčenému nebezpečí vystavena individuálně.
“