52 / 200
50
roli v oblasti prevence environmentální migrace (prostřednictvím norem zaměřených
na ochranu jednotlivých složek životního prostředí a přírodních zdrojů), snahy o práv-
ní uchopení environmentální migrace jako takové však z důvodu šíře tohoto konceptu
nutně selhávají. S výhradou obecné ochrany lidských práv je totiž prakticky nemožné
najít společného jmenovatele pro určení role, již by právo mělo hrát při řešení všech
právně a fakticky velmi různorodých situací, které koncept environmentální migrace
pokrývá, počínaje dobrovolným přesidlováním obyvatel do oblastí s vyšší kvalitou ži-
votního prostředí, přes nucené opuštění domova v reakci na náhlé či pozvolné změny
životního prostředí znemožňující důstojný život (či život jako takový), po
plánované
přesídlení za účelem realizace rozvojových projektů.
12
Jinými slovy, ne každý environ-
mentální migrant se nachází v situaci obdobné situaci „pravého“ uprchlíka a vyžaduje
obdobnou „pozornost“ ze strany práva. Otázkou zůstává, které z environmentálních
migrantů je možné za tyto „nepravé“ uprchlíky považovat a jaký výraz by pro ně měl
být používán.
ͷ. Nepraví uprchlíci mezi environmentálními migranty
S doktrinálním rozvojem konceptu environmentální migrace
13
se začaly objevovat
snahy o systematické uchopení tohoto fenoménu a vytvoření typologie environmentál-
ních migrantů. Přestože v této otázce dosud nepanuje univerzální shoda, jako logická
a vhodná se jeví typologie navržená v roce 2014 českým sociologem a environmentál-
ním geografem Robertem Stojanovem a jeho spolupracovníky, která environmentální
migranty dělí do tří kategorií podle charakteru environmentální hrozby, jež je „uvedla
do pohybu“.
14
První kategorii představují tzv.
dobrovolní (motivovaní) environmentální
migranti
, kteří svůj domov opouštějí dobrovolně (preventivně) kvůli kvůli environ-
mentální hrozbě, která však neohrožuje jejich život, typicky kvůli významnému zne-
čištění životního prostředí.
15
Druhou kategorií jsou tzv.
environmentální přesídlenci
,
kteří neopouštějí své bydliště dobrovolně, ale jsou nuceni tak učinit kvůli ohrožení
svých životů, zdraví a živobytí. Environmentální přesídlenci se dělí na
pozvolné
(též
váhavé
16
), kteří migrují plánovaně, v reakci na postupně se zhoršující životní podmín-
ky (degradace půd, dostupnost pitné vody apod.), a
rychlé
(též
okamžité
), kteří jsou
nuceni neplánovaně přesídlit před bezprostředně hrozící přírodní či průmyslovou ka-
12
Srov. též ŽÁKOVSKÁ, K., LIPOVSKÝ, M. Ochrana lidských práv v kontextu nedobrovolné environmen-
tální migrace. In: Nová lidská práva. Studie z lidských práv č. 3. PFUK, Praha, 2013, s. 26-27.
13
V posledních dvou desetiletích byly k tomuto tématu napsány stovky odborných publikací. Srov. např.
MCADAM, J. op. cit. a zdroje tam citované či zdroje citované v příspěvku
Fenomén environmentální
migrace
Roberta Stojanova, Ilana Kelmana a Barbory Duží výše v této monografii.
14
Podrobněji srov. tamtéž.
15
Srov. např. článek v Hospodářských novinách z roku 2013: NOVÁ, E. Nový trend v Číně: environmen-
tální uprchlíci. Lidé se stěhují na venkov kvůli znečištění. In:
Hospodářské noviny
[online]. 23. listopadu
2013 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z:
http://zahranicni.ihned.cz/c1-61301360-novy-trend-v-cine-envi-ronmentalni-uprchlici-lide-se-stehuji-na-venkov-kvuli-znecisteni.
16
Srov. STOJANOV, R., KAVANOVÁ, K. Migrace v kontextu environmentálních změn. In: Geografické
rozhledy, 2009, 18(5), s. 28.