53 / 200
51
tastrofou, v jejím průběhu či bezprostředně po ní (výraz „přesídlení“ v tomto případě
zahrnuje i státem organizovanou evakuaci těchto osob). Poslední, třetí kategorií jsou
tzv.
plánovaní přesídlenci
, kteří své bydliště opouštějí nuceně a zpravidla organizovaně
z důvodu plánovaného rozvoje území, na kterém žijí, způsobem neslučitelným s jejich
setrváním (typicky stavba přehrady).
Typologie navržená Stojanovem a kol. je využitelná i z pohledu práva: její přijetí
by mohlo pomoci zatím nejednotnému odbornému právnímu diskurzu usilujícímu
o identifikaci právně relevantních aspektů environmentální migrace. Není pochyb, že
tyto aspekty je možné nalézt u všech tří navržených kategorií, společným je přitom vý-
znam preventivního působení práva s cílem zajistit ochranu životního prostředí a pře-
dejít masovému přesidlování obyvatelstva. „Reaktivní“ role práva, tedy jeho působení
a cíle v případě, že k migraci skutečně má dojít či k ní dojde, se však u jednotlivých
kategorií liší. V případě dobrovolné environmentální migrace je role práva nejméně
významná, v podstatě by mělo „pouze“ chránit možnost osoby realizovat svou volbu
opustit stávající bydliště, a to v souladu s mezinárodně uznávanou svobodou pohybu
a pobytu.
17
U třetí kategorie, plánovaných přesídlenců, hraje naopak právo stěžejní
úlohu, neboť by mělo vymezit podmínky, za nichž může k „vystěhování“ obyvatel
za účelem realizace rozvojových projektů dojít. Právní úprava by měla zajistit ochra-
nu práv přesidlovaných osob, počínaje jejich možností ovlivnit rozhodování týkající
se projektu a konče poskytnutím odpovídající náhrady všech nákladů a ztrát s pře-
sídlením spojených (zejména náhrady za nuceně odňatý nemovitý majetek). Právně
relevantní aspekty této formy environmentální migrace jsou nepochybně významné,
z hlediska mezinárodního práva se však nejedná o téma, jež by působilo významnější
problémy.
18
Odpovídající práva osob jsou zakotvena v relevantních lidskoprávních do-
kumentech a promítají se do ústavních úprav naprosté většiny států. Jejich případné
(jistě ne ojedinělé) porušování v konkrétních případech vyvolává otázky týkající se
prosazování existujících právních norem, nikoliv vytváření norem nových.
Kategorií, jež v rámci analýzy právních aspektů environmentální migrace vyvolává
nejvíce otázek, jsou environmentální přesídlenci. Jedná se o kategorii velmi širokou,
která zahrnuje jak osoby přesidlující z důvodu pozvolné degradace životního prostře-
dí,
19
tak osoby „prchající“ před přírodní či průmyslovou katastrofou. Společnou cha-
rakteristikou environmentálních přesídlenců je nemožnost volby (resp. pouze zdánlivá
17
Srov. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), čl. 12.
18
Specifickému postavení a právům domorodých národů v případě, kdy se rozvojový projekt má dotknout
jimi tradičně využívaných území, nebude v tomto příspěvku z důvodu omezeného rozsahu věnována
pozornost.
19
Je třeba zdůraznit, že degradací životního prostředí rozumíme změny, jež je třeba považovat za negativní
z hlediska člověka, který v daném prostředí žije, či přesněji změny, jež znemožňují důstojnou lidskou
existenci, případně existenci člověka vůbec. Není vyloučeno, že z pohledu jiných živých organismů budou
změny v konkrétním případě neutrální, či dokonce pozitivní (příkladem je zaplavování nízko položených
ostrovů, které sice znamená degradaci životního prostředí člověka a suchozemských organismů, pro vodní
či na vodní ekosystémy vázané organismy však naopak znamená rozšíření jejich životního prostoru).