33 / 110
31
hladin oceánů spojené se zánikem státnosti
jejich státu příslušnosti pro úplné zato-
pení státního území, což je důvod trvalého charakteru.
Už v první kapitole jsme se dozvěděli, že v důsledku globálního oteplování dochází,
a v budoucnu nadále bude docházet, ke stoupání hladin oceánů, v důsledku čehož je
ohrožena fyzická existence území nízko položených ostrovních států – zanikajících
států. Může dokonce dojít k úplnému zaplavení jejich celého území. V takovém pří-
padě místní obyvatelstvo při migraci překročí státní hranice do jiného státu, důvodem
migrace bude stoupající hladina oceánu a podmínky pro život na jejich původním
území se stanou zcela neudržitelné, tudíž nepůjde o migraci motivovanou ekonomicky
či jinými důvody, nýbrž čistě jen přežitím. Dle shora uvedeného dělení se tedy jedná
o vnější nedobrovolné (nucené) čistě environmentální migranty, pro účely zjednodu-
šení používáme pro tyto osoby nadále termín
environmentální migranti
. Zde zvolené
vymezení pojmu environmentální migranti pochopitelně není naprosto přesné a neza-
hrnuje všechny kategorie osob postižených zvyšující se hladinou oceánů a v celé řadě
aspektů může dojít k odlišnostem od popsaného scénáře. Nicméně v kapitole třetí se
tento příspěvek zaměřuje pouze na výše vymezený okruh osob, proto je termínu envi-
ronmentální migranti přisuzován tento konkrétní význam.
. Absence právní úpravy postavení osob migrujících ze zanikajících států
v mezinárodním právu a možná řešení
V této kapitole se příspěvek snaží dokázat, že dnešní mezinárodní právo veřejné
s environmentálními migranty nepočítá a nepřiznává jim tak status nutný k zajištění
jejich nezbytných potřeb. Samozřejmě se jedná o lidské bytosti, a jako takové budou
mít k dispozici základní lidská práva. Nicméně ztráta území státu jejich příslušnosti,
vysídlení, ztráta domova a pravděpodobně i značného množství finančních prostředků
jsou aspekty, které když se, ať už jednotlivě nebo v různých kombinacích, dotknou
jiných osob než environmentálních migrantů, tak jim mezinárodní právo poskytuje
zvláštní status usnadňující jejich postavení. Jedná se zpravidla o
uprchlický status
. Práva
a povinnosti uprchlíků pak určuje Úmluva o právním postavení uprchlíků v souladu
s vnitrostátní legislativou přijímajícího státu. Podmínky pro přiznání tohoto statusu
však neumožňují jako uprchlíky označit i environmentální migranty. Jedna z práv-
ně nejzávažnějších obtíží, které lze uvést coby příklad, způsobená tímto nedostatkem
v pramenech mezinárodního práva, je neexistence záruky environmentálním migran-
tům, že nepřijdou o dosavadní státní občanství, přičemž po historických zkušenostech
se nedobrovolné zbavení státního občanství považuje za velmi negativní jev.
Vyjdeme-li z předpokladu, že státnost zanikajících států nepřečká ztrátu veškerého
jejich území, neboť se zanikajícímu státu nepodaří cesí (či jinak) získat nové území,
které by přetrvání zaručilo, veškeré jeho obyvatelstvo ztratí ve chvíli zániku státu svou
státní příslušnost (ledaže by měli dvojí státní občanství, nicméně to je neobvyklé a rov-
něž nežádoucí z mnoha důvodů). V takovém případě se dotčení stanou osobami bez
státní příslušnosti ve smyslu definice uvedené v předchozí kapitole. To je samozřejmě