![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0022.jpg)
20
Následně, vycházejíc z poznatků, že stejné zacházení může přinést nerovné výsledky,
se nový koncepční přístup soustředil na rovnost příležitostí a na odstranění zdánlivě
(gendrově) neutrálních bariér bránících povznesení žen.
Třetí koncepce je založená na rovnosti výsledku. Nicméně uplatňování obou nověj-
ších koncepcí v praxi potvrzuje dočasnost jejich pozitivních výsledků, pokud zároveň
nedojde ke změnám sociálních, ekonomických i politických struktur, které udržují
a reprodukují nerovné postavení žen.
Nejnovější generace rovnosti, tzv. „transformativní rovnost“ vychází proto z předpo-
kladu, že dosažení plné a trvalé rovnosti je možné jen za předpokladu, že sociální struk-
tury hierarchie a dominance založené na pohlaví a gendru budou transformovány.
4
. Formální rovnost
Koncepce formální rovnosti mužů a žen (formal equality) vznikla na základě pře-
svědčení, že se ženami nesmí být nakládáno hůře než s muži. O její prosazení na ná-
rodní úrovni se zasloužily převážně ženské organizace a spolky, které působily od konce
19. století v industriálně vyspělých zemích. Začleňování žen do pracovního procesu
bylo v příkrém rozporu s pohledem na ženu jako na iracionální, psychicky labilní
stvoření, nezpůsobilé účastnit se politického života, tím méně o něm spolurozhodovat.
Tyto předsudky se promítaly i v právním postavení žen, které bylo diskriminující, ať už
se jednalo o ženy svobodné či vdané. Protože byly posuzovány odlišně než muži, nebyla
jim zajištěna ani stejná práva.
Snaha prosadit ideu, že ženy jsou stejné lidské bytosti jako muži a mají proto nárok
na rovné postavení před zákonem, byla prvním zásadním krokem k dosažení formálně
právní rovnosti žen s muži. Byla též prvním krokem k překonání dichotomie veřejného
a soukromého prostoru, která nepříznivě ovlivňovala právní i faktické postavení žen.
5
Vývoj na cestě k dosažení rovnosti neprobíhal a dosud neprobíhá rovnoměrně, a ne
všechny státy přiznávají ženám rovnost před zákonem. Bylo proto nezbytné princip
formální rovnosti do Úmluvy vtělit (a to i přes kritiku ze strany ženských organizací).
A to jak do uvozujících článků (čl. 2, 3 a 5), tak i do konkrétních hmotných ustanove-
ní Úmluvy. Vycházejíc z definice diskriminace v čl. 1, stanoví čl. 2 obecně formulova-
nou povinnost zakotvit zásadu rovnoprávnosti mužů a žen v národních ústavách nebo
jiných právních předpisech [písm. a)]. Týž článek [písm. g)] požaduje zrušení všech
národních trestních diskriminačních ustanovení. Článek 15 pak konkrétně požaduje
od států – stran Úmluvy, aby ženám poskytly rovnost s muži před zákonem.
4
Fredman, S. „Beyond the Dichotomy of Formal and Substantial Equality, Towards a New Definition of
Equal Rights“ cit. in: Un Convention, op. cit. p. 130 and next.
5
K témuž: Hýbnerová, S. „Lidská práva žen na prahu 21. století“ Acta Universitatis Carolinae Iuridica 2-4
1999, str. 39-57. Worth, CH., Chinkin, H., Wright, S. “Feminist Approches to International Law”, AJIL,
October 1991,Vol. 85, No. 4, p. 638-643. K problematice dichotomie veřejné/soukromé uvádí: “The
distinction between public and private spheres operates to make work and needs of women invisible.”