SLP 06 (2014)

ná (substantivní) práva definující i podmínky a opatření nezbytná pro rovné užívání

příslušných práv. Takto je např. koncipován čl. 10 CEDAW s tím, že kromě povinnosti

státu přijmout potřebná opatření k odstranění diskriminace žen ve vzdělání, formuluje

i podmínky nutné k dosažení požadovaného cíle.

Konečně, koncept formální rovnosti může být, v závislosti na okolnostech, vykládán

i tak, že jakékoliv gendrově specifické chování musí být posuzováno jako diskriminač-

ní, a jakékoliv výhody či omezení, byť gendrově zdůvodnitelné, jsou nutně podezřelé

a musí být vyloučeny. Pozitivní opatření (affirmative action) ke zmírnění předchozích

znevýhodnění jsou podle tohoto přístupu stejně nežádoucí, jako negativní opatření,

pokud jsou gendrově motivované. Hodnotíme-li souhrnně představu, že „se stejným

má být zacházeno stejně“, pak je zřejmé, že není možné postulovat gendrově neutrální

společnost, v níž jsou jednotlivci abstrahováni od své přirozené gendrové identity, což

ve výsledku znamená přijmout a hodnotit je výlučně jako individuality společensky

více nebo méně úspěšné. Je však takový přístup skutečně výhodný pro ženy, nebo

znamená přijetí modelu „univerzálního jedince“ v podstatě přijetí „mužského stan-

dardu“?

V každém případě se jako první krok nabízí analyzovat a rozlišovat gendro-

vě vymezená opatření, která vedou ke znevýhodnění, diskriminaci a stigmatizaci žen,

od těch, která jsou vhodná pro dosažení strukturálních změn ve všech oblastech, které

vymezuje věcně i právně CEDAW.

ͺ. Koncepce rovných příležitostí

Koncept rovných příležitostí má – s ohledem na nedostatky formální rovnosti – za cíl

odstranit neodůvodněné a nespravedlivé překážky přístupu k zaměstnání, ke vzdělání,

kulturním a sociálním programům a dalším hmotným i nehmotným statkům a požit-

kům. Tato koncepce se stala základem strategie rovnosti žen a mužů prosazované

orgány OSN, tak i regionálních institucí, zejména Rady Evropy, a byla převzata

i řadou členských států.

S využitím metafory sportovních závodů, podmiňuje do-

sažení skutečné rovnosti shodnými startovacími podmínkami pro všechny účastníky.

Koncepce předpokládá, že pokud bude jednotlivec (muž či žena) mít možnost využít

rovnost příležitostí, pak lze předpokládat, že to automaticky umožní překonat problém

institucionální diskriminace a její nahrazení spravedlivým požadavkem resp. nárokem

na rozhodování a zacházení výlučně na základě osobních kvalit bez ohledu na pohlaví.

Tento model nicméně ze zásady odmítá kvóty, jako korektivní opatření podle čl. 4 (1)

CEDAW. Při tom však odstranění těch diskriminačních, neospravedlnitelných pře-

Požadavek dosáhnout faktické nebo substantivní je obsažen ve všech hmotných článcích Úmluvy, tj.

ustanoveních 6-16. K výkladu pojmu substantivní rovnost viz: UN Convention, Commentary, op. cit.

p. 54-55.

Mackinnon, C.: Feminism Unmodified, Harward University Press, Cambridge,1987, p. 34.

K témuž Charlesworth, H., Chinkin, Ch., Wright, S.: “Feminist approaches to International Law”. Op.

cit. p. 613-645.

Hýbnerová, S.: „Lidská práva žen na přelomu 21. století: Světová a Evropská perspektiva“ op. cit. str. 50-56.