30 / 124
28
Toto právo mělo být už od počátku součástí Evropské úmluvy, což logicky vyplývá
i ze statutu Rady Evropy, který potvrdil plnou oddanost zakládajících států
„duchov-
ním a morálním hodnotám, které jsou společným dědictvím jejich národů a původním
zdrojem zásad svobody jednotlivce, politické svobody a právního státu, na kterých je založe-
na každá opravdová demokracie.“
6
Při přípravě a schvalování textu Evropské úmluvy se
však ukázalo, že ani tato oddanost nestačí k tomu k nalezení takové formulace, která by
byla přijatelná pro všechny smluvní strany. Právo na politickou participaci (a také prá-
vo na ochranu vlastnictví a na vzdělání, jež byly rovněž předmětem sporů) bylo přitom
již dříve přijato ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Nyní však mělo jít o jejich
zakotvení v dokumentu, který bude právně závazný, což bylo zvlášť problematické pro
tehdejší evropské koloniální mocnosti.
7
Původní návrh, který byl předložen Poradnímu shromáždění, obsahoval v čl. 2 záva-
zek respektovat základní principy politické demokracie a – zejména na svém domá-
cím území, tj. nikoliv v koloniích – konat v rozumných intervalech svobodné volby
na základě všeobecného a tajného hlasování, tak aby činnost vlády a zákonodárství
byla v souladu s vyjádřenou vůlí lidu.
8
Tento článek však při projednávání v dalších
orgánech narazilo na odpor některých států, který vedlo především Spojené králov-
ství. Podle názoru jeho zástupců do textu Úmluvy neměly patřit otázky ústavního
a politického charakteru, a proto navrhli úplně odstranění tohoto ustanovení. Uvedli
také několik problémů praktického charakteru, zejména nemožnost dosáhnout shody
na přesném obsahu pojmu základní principy demokracie a pochybnosti o všeobecnosti
volebního práva, které ve skutečnosti ve všech zemích podléhá určitým omezením,
jež se stát od státu liší. Ani všeobecné volební právo a tajné hlasování navíc nemů-
že za všech okolností zaručit, že činnost vlády a zákonodárství bude výrazem vůle
lidu.
9
Nesouhlas s touto pasáží mohl být motivován obavami, že by Úmluva mohla
být využita k prosazení snah o nahrazení většinového volebního systému ve Spojeném
království systémem poměrného zastoupení. Vedle těchto důvodů navíc patrně existo-
valy další, které nebyly formálně vyřčeny. Jedním z nich byla otázka politických práv
v koloniích. Zástupci Spojeného království proto navrhovali i variantu přijetí práva
na svobodné volby v samostatném dokumentu, což by umožnilo státům, které s ním
měly z různých důvodů problém, ratifikovat alespoň hlavní Úmluvu.
10
Ve Výboru expertů tento návrh nebyl přijat a jím zpracovaný předběžný návrh
Úmluvy proto v čl. 3 obsahoval právo na svobodné volby, byť v podstatně uprave-
ném znění.
11
Výbor ministrů však toto ustanovení pod britským tlakem neakceptoval
6
Preambule Statutu Rady Evropy, srov. sdělení MZV č. 123/1995 Sb.
7
Pro podrobný výklad historických okolností přijímání Dodatkového protokolu srov. Simpson, A. W. B.:
Human Rights and the End of Empire. Britain and the Genesis of the European Convention. Oxford:
Oxford University Press, 2001, str. 754-807.
8
Collected Edition of the „Travaux Préparatoires“. Volume I.
The Hague: Martinus Nijhoff, 1975, str. 296-299.
9
Collected Edition of the „Travaux Préparatoires“. Volume III.
The Hague: Martinus Nijhoff, 1976, str. 182-183.
10
Simpson, A. W. B., op. cit., str. 765 n.
11
Travaux Préparatoires III.,
op. cit., str. 238-239.