15 / 144
13
kladem legitimity EU.
17
Část legitimity EU není tedy odvozena z reprezentativnosti
rozhodovacího procesu či z případné vazby na evropský
démos
,
18
ale z lidskoprávního
obsahu jejích zakládacích dokumentů.
19
Také Organizace spojených národů začala postupně zdůrazňovat lidskoprávní zá-
klad své legitimity. Kenneth Anderson trefně popsal vývoj, během něhož se OSN sna-
žila transformovat z diskusního fóra suverénních států v mechanismus nezávislé
global
governance
.
20
Výraz
global governance
se někdy překládá jako „globální správa“ nebo
„globální vládnutí“.
21
Global governance
však neznamená vládnutí či veřejnou správu
v tradičním smyslu, ale poněkud difusní proces na vyrovnávání odlišných zájmů
za účasti nejen formálních institucí států a mezinárodních organizací, ale také např.
nevládních organizací, nadnárodních korporací či finančního trhu.
Do procesu
global governance
se chtěla OSN zapojit vlastním jménem a na základě
vlastní legitimity. Problém spočíval v tom, že preambule Charty OSN sice odkázala
na lid spojených národů (angl. „Peoples of the United Nations“), ale v praxi neexis-
tovalo spojení mezi lidem, resp. lidmi na jedné straně a organizací na straně druhé.
Organizace mohla jednat pouze v mantinelech mandátu, který byl stanoven členskými
státy. Z tohoto důvodu vznikla zajímavá a oboustranně výhodná symbióza OSN a ne-
vládních lidskoprávních organizací. Když OSN hledala zdroj legitimity, který by byl
nezávislý na formálním mandátu, objevila nevládní organizace (NGO) jako subjekty
zastupující globální občanskou společnost. Podle Andersona si OSN takto vybudovala
kvazidemokratickou legitimitu.
22
Není divu, že nevládní organizace přistupovaly velmi
ochotně na tento model, podle něhož měly reprezentovat mystickou ideu globální
občanské společnosti.
V odborné literatuře se ozývaly hlasy, které tento proces vnímaly skepticky. Stephan
Hobe, který hovořil dokonce o změně paradigmatu v systému mezinárodního práva,
popsal velmi podrobně, jak různé nevládní struktury začínají konkurovat tradičnímu
světu suverénních států.
23
Globální povaha problémů vede podle Hobého nikoli k po-
silování mezinárodních forem řešení, ale především k oslabování národních mechanis-
17
Viz závěry Evropské rady ze dne 3. a 4. června 1999 v Kolíně nad Rýnem (příloha IV)
18
Pro kritiku koncepce evropského
démosu
viz BELLING, Vojtěch. Federální model a evropská realita:
Krize legitimity a její překonání. In
Mezinárodní vztahy
, 41 (2006) 3, s. 5-18
19
Podrobněji PETERSEN, Niels. Europäische Verfassung und europäische Legitimität – Ein Beitrag zum
kontraktualistischen Argument in der Verfassungstheorie. In Zeitschrift für ausländisches Recht und
Völkerrecht, 64 (2004), s. 429-466
20
ANDERSON, Kenneth. Accountability as Legitimacy: Global Governance, Global Civil Society and the
United Nations, In
Brooklyn Journal of International Law
, 2011, s. 841-890, 854
21
PIKNEROVÁ, Linda, NAXERA, Vladimír a kol. Globální vládnutí: vybrané problémy. Plzeň: Aleš
Čeněk, 2011; MAKARIUSOVÁ, Radana. Globální vládnutí a nestátní aktéři. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015
22
ANDERSON, op. cit., s. 855
23
HOBE, Stephan. Global Challenges to Statehood: The Increasingly Important Role of Nongovernmental
Organizations, In
Indiana Journal of Global Legal Studies
, 5 (1997) 1, s. 191-209