SLP 11 (2016)

Problematika legitimity NLPI není v Pařížských principech výslovně ošetřena.

Na Pařížské principy nicméně navazuje proces akreditace NLPI, který probíhá v režii

tzv. International Coordinating Committee for National Human Rights Institutions

(dále jen “ICC”).

Tento výbor vznikl v roce 1993 a sdružuje NLPI.

Agentura EU pro základní práva vydala v roce 2012 příručku o zřizování a akredi-

taci NLPI v rámci EU,

v níž nejenže představuje typologii NLPI, ale také popisuje

podrobnosti akreditačního procesu. V úvodu do příručky Agentura zdůrazňuje, že

NLPI, které jednají plně v souladu s Pařížskými principy, mají formální národní i me-

zinárodní uznání, silnější legitimitu a důvěryhodnost a mohou očekávat, že jejich práce

bude viditelnější a efektivnější. Jinými slovy, procesem uznání, resp. akreditace NLPI

ze strany ICC má být zajištěna jejich legitimita.

Pokud jde o samotný proces uznání NLPI, Pařížské principy uvádějí šest hlavních

kritérií, která mají být splněna. Zkoumána má být šíře mandátu a rozsah pravomocí

konkrétní NLPI, její autonomie na vládě, její nezávislost na základě statutu, pluralis-

mus z pohledu členství či spolupráce, vhodné zdroje a vhodné vyšetřovací pravomoci.

Agentura EU pro základní práva ovšem připomenula, že alespoň v evropském kontex-

tu mají být Pařížské principy chápány pouze jako minimální standard a že je žádoucí,

aby členské státy EU při zřizování NLPI vědomě šly nad tento standard.

O vzájem-

ném vztahu jednotlivých pařížských kritérií lze jistě dlouho diskutovat, např. o otázce,

jak se zajištění vhodných finančních zdrojů promítá do autonomie instituce. Pro účely

této studie nás však více zajímá otázka, zda může konkrétní akreditační řízení, které

zmíněná kritéria zkoumá, zajistit NLPI legitimitu. Lze přitom rozlišovat mezi řízením,

které probíhá na národní úrovni, a uznáním na mezinárodní úrovni.

Na národní úrovni je rozhodující, kým a jakým způsobem je stanoven mandát NLPI.

Příručka o NLPI, kterou Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva vydal v roce 2010,

shrnuje, že NLPI získávají svoji autoritu od státu. Formálně upravený status má NLPI

dodávat legitimitu.

V prvé řadě je na národní vládě či parlamentu, aby při stanove-

ní mandátu NLPI zajistila soulad s Pařížskými principy, a to především z hlediska její

nezávislosti. Současně však nelze přehlédnout, že zřízení NLPI může dodávat legitimi-

tu i samotné vládě. Paulo Sergio Pinheiro a David Carlos Baluarte si již v roce 2000

postěžovali, že některé vlády ustavily NLPI pouze účelově, tzn. s cílem získat meziná-

ICC byl v roce 2016 přejmenován na Global Alliance of National Human Rights Institutions (GANHRI).

Pro účely tohoto článku však budeme používat původní název, na který odkazuje také řada vědeckých

publikací.

European Agency for Fundamental Rights. Handbook on the establishment and accreditation of

National Human Rights Institutions in the European Union, Luxembourg, 2012, doostupné na URL

)>, s. 11

Viz podrobněji Office of the High Commissioner of Human Rights. National Human Rights Institutions:

History, Principles, Roles and Responsibilities, New York, 2010

European Agency for Fundamental Rights, op. cit., s. 61

Office of the High Commissioner of Human Rights (2010), op. cit., s. 20