![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0021.jpg)
19
rodní uznání. Jakmile se uznání dočkaly, začaly výrazně omezovat funkčnost NLPI
nebo je dokonce rušily.
50
Část odborné literatury zastává názor, že NLPI jsou potřebné především v zemích,
ve kterých nefungují běžné demokratické mechanismy na ochranu lidských práv.
Z této perspektivy lze argumentovat, že veřejná legitimita NLPI je největší v zemích,
které se nachází ve stadiu politické transformace od nedemokratického k demokratic-
kému zřízení, protože v takové situaci to může být NLPI, která reprezentuje lid jako
celek a nejen konkrétní vládu.
51
Co se týče akreditačního řízení na mezinárodní úrovni, rozlišuje ICC mezi třemi
třídami NLPI. Tzv. „status A“ má být poskytován těm NLPI, které jsou zřízeny a jed-
nají plně v souladu s Pařížskými principy. NLPI typu A mají plné hlasovací právo
v rámci ICC. Tzv. „status B“ znamená, že NLPI není zřízena či nejedná plně v soula-
du s Pařížskými principy. NLPI typu B mají pouze pozorovatelský status a nemohou
v rámci ICC hlasovat. Nejnižší stupeň uznání reprezentuje tzv. „status C“, který má
signalizovat, že NLPI není v souladu s Pařížskými principy. Kromě Pařížských prin-
cipů, které tvoří formální rámec posouzení, bere akreditační proces na úrovni ICC
v potaz i praktické aspekty fungování NLPI. Zdá se, že akreditační proces upřednost-
ňuje instituce, jejichž mandát pokrývá všechna lidská práva. „Status A“ získávají proto
národní instituce se širokým tematickým mandátem, entitám zaměřeným např. pouze
na otázky rovnosti a nediskriminace je přidělen „status B“. Není divu, že z pohledu
účinnosti příslušného národního mechanismu hraje klíčovou roli i otázka financování,
a to nejen z pohledu nezávislosti, ale čistě pragmaticky i s ohledem na dostatek finanč-
ních zdrojů.
52
Přestože ICC jako nevládní mechanismus přirozeně nemůže přijmout právně zá-
vazná rozhodnutí, má akreditační proces praktický dopad na zainteresované národní
subjekty. NLPI se „statusem A“ jsou totiž plně zapojovány např. do činnosti Rady
OSN pro lidská práva. Zaznívají ovšem i hlasy, které vnímají akreditační proces velmi
kriticky. Skeptici považují Pařížská kritéria za příliš měkká nebo vytýkají akreditač-
nímu procesu příliš velký důraz na čistě formální kritéria, která nezrcadlí skutečný
přínos konkrétních NLPI.
53
Určitý problém může spočívat také v tom, že podle části 6
zakládacího statutu ICC
54
mají členství v organizaci jen zástupci NLPI. Jinými slovy,
zástupci akreditovaných NLPI posuzují splnění Pařížských kritérií ze strany nových
50
PINHEIRO, Paulo S., BALUARTE, David C. National Strategies – Human Rights Commissions,
Ombudsmen, and National Action Plans. United Nations Human Development Report 2000 (Background
Paper). Dokument je dostupný na URL
<https://core.ac.uk/download/pdf/6248905.pdf>
51
International Council on Human Rights Policy. Performance and Legitimacy: National Human Rights
Institutions, 2004, dostupné na URL
<http://www.ichrp.org/files/reports/17/102_report_en.pdf>, s. 59
52
Srov. European Agency for Fundamental Rights, op. cit., s. 55-56
53
HAÁSZ, Veronika. The Role of National Human Rights Institutions in the Implementation of the UN
Guiding Principles. In
Human Rights Review
, 14 (2013) 3, s. 165-187
54
Pro revidovanou verzi zakládacího statutu z roku 2016 viz na stránkách GANHRI: <http://nhri.ohchr.
org/EN/AboutUs/Governance/Statute/GANHRI%20Statute%202016%20as%20amended.pdf>