10 / 192
8
nalezneme ve smluvním (resp. obyčejovém
3
) vymezení, jež určuje mantinely pro vý-
klad a aplikaci pojmu státy.
Při interpretaci a aplikaci závazku však dochází k určitým mezním případům, kdy se
povinnost států nenavracet stává předmětem sporu. Ponecháme-li stranou zjevná po-
rušení povinnosti, příp. situace, kdy se hrozba porušení vylučuje kupříkladu z hledis-
ka práva sporně vnímanými diplomatickými zárukami, jedná se především o aplikaci
daného principu na moři. Je možné vztáhnout povinnost státu nenavracet i za jeho
hranice? Lze hovořit o extrateritoriálním účinku principu
non-refoulement
? Anebo
je možné o něm uvažovat jen u některých normativních vymezení daného principu?
V evropském kontextu si můžeme představit situaci uprchlíků přijíždějících na lodích
přes Středozemní moře. Jsou za nějakých okolností chráněni principem
non-refoule-
ment
před navrácením do své země původu i v době plavby na volném moři, tedy
mimo jurisdikci států? Může nějaký (jiný než domovský) pobřežní stát lodě s uprch-
líky navracet do místa, odkud vyjely, a neporušit princip
non-refoulement
?
4
Odpovědi
na pokládané otázky mají kromě teoretických aspektů značný vliv na životy lidí, kteří
odcházejí ze svých zemí, a na státy, do nichž se snaží přicházet.
V následující stati dávám pro možné odpovědi právní základ. Nejprve se budu
věnovat smluvním závazkům států týkajícím se principu
non-refoulement
, pak krát-
ce úvahám o obyčejovém charakteru tohoto principu, a následně zaměřím pozornost
na možnost jeho extrateritoriálního účinku; zde se zastavím u vybrané judikatury rele-
vantních mezinárodních soudních a kvazisoudních orgánů. Na první pohled se může
zdát, že se tématem zabývám příliš široce a zkoumám i smluvní instrumenty, které
nemají s otázkou extrateritoriálního účinku příliš co společného. Činím tak ale proto,
že okolo
non-refoulement
panuje řada mýtů a mnohdy je pojem používán jako zaklína-
dlo – bez znalosti reálného obsahu a rozsahu. Měli bychom si kupříkladu uvědomit, že
sice existuje jen jeden princip
non-refoulement
, je ale vtělen do řady norem s různým
obsahem, a tak jej není možné aplikovat vždy a na každého ve stejném rozsahu.
S ohledem na zaměření publikace je zkoumán princip
non-refoulement
a jeho ex-
trateritoriální dopad ve vztahu k uprchlíkům, nutně ale beru v potaz lidskoprávní
kontext, který nicméně zůstává z důvodu rozsahu pouhým kontextem.
3
O stabilizaci obyčeje zákazu navracení (podle mého názoru ale jen v určitém rozsahu) se dlouhodobě
hovoří v nauce.
4
Zde ponechávám stranou zjevné problémy plynoucí ze vstupu (patrně často válečných) lodí do terito-
riálních vod jiného státu a předpokládám, že tam by si stát danou možnost s příslušným státem smluvně
ukotvil.