15 / 192
13
ͷ. Princip
non-refoulement
v regionálních uprchlických smlouvách
Otázka nenavracení je řešena i v regionálních úmluvách či
soft law
instrumentech
zaměřených na postavení uprchlíků.
Soft law
instrumenty najdeme v regionech
25
Asie
a Oceánie, a Americe; v Africe a v Evropě byly přijaty instrumenty závazné. Pro tuto
publikaci je důležitá úprava v právu Evropské unie, ale pro ilustraci zde uvádím i práv-
ní základ ostatních regionů.
Africká úprava nenavracení uprchlíků v úmluvě z roku 1969
26
je širší než úprava
univerzální. Působnost
ratione personae
, osobní, tedy na koho se nemožnost navráce-
ní vztahuje, je určena definicí uprchlíka v této úmluvě. Tato definice pokrývá nejen
uprchlíky vymezené Úmluvou o právním postavení uprchlíků, ale ochranu rozšiřuje
i na potenciálně významné množství osob, neboť za uprchlíky považuje i osoby, které
„
z důvodu vnější agrese, okupace, cizí nadvlády či událostí závažně narušujících veřejný
pořádek, ať už v části nebo v celé zemi původu či státní příslušnosti, je nucena opustit místo
obvyklého pobytu ve snaze najít útočiště na jiném místě mimo zemi původu či státní pří-
slušnosti
.“
27
Co konkrétně v rámci úpravy nenavracení zakazuje, tedy působnost věcná
(
ratione materiae
), je taktéž úmluvou oproti univerzální úpravě rozšířeno. Norma zaka-
zuje smluvním státům navrátit osobu tam, kde by byl ohrožen její život, fyzická integ-
rita anebo svoboda z důvodů, pro které je uprchlíkem. Oproti úpravě mezinárodní zde
tedy najdeme navíc hrozbu pro fyzickou integritu. Místně je aplikace této regionální
smlouvy
explicitně rozšířena i na hranice zemí
, do nichž uprchlík přichází (zakázáno
je tzv. odmítnutí na hranicích,
rejection at the frontier
).
28
Představený dokument je
důležitý zejména kvůli svému dosahu: jeho smluvními stranami jsou v roce 2015
téměř všechny africké státy (mimo stojí kupříkladu Eritrea, Namibie, Jižní Súdán či
Somálsko).
29
Což jinak řečeno znamená, že podstatná část států daného kontinentu
má za povinnost ctít princip
non-refoulement
v této širší variantě, tak, jak je ve shora
uvedené smlouvě ukotven.
25
Zde je využito geografické členění, které je používání pro statistické účely v Organizaci spojených národů;
srov. dělení statistického oddělení OSN,
http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49regin.htm[on-
line]. Citováno 15. 12. 2014. Významné je také členění regionů na rozvinuté a rozvíjející se, kdy do roz-
vinutých jsou podle uvedeného členění OSN zahrnuty tyto země či oblasti: Severní Amerika, Evropa,
Austrálie a Nový Zéland a Japonsko.
26
Úmluva organizace africké jednoty týkající se specifických aspektů uprchlické problematiky v Africe
z roku 1969 (dále též „Úmluva OAJ“).
27
Srov. čl. 1 odst. 2 Úmluvy OAJ.
28
Srov. čl. 2 odst. 3 dané úmluvy: „Členské státy nepodrobí nikoho opatřením jako navrácení na hrani-
cích, navrácení či vyhoštění, jež by osoby nutily k návratu či k setrvání na území, kde by jejich život,
fyzická integrita či svoboda byly ohroženy z důvodů, které jsou uvedeny v čl. 1, odst. 1 a 2“ („No person
shall be subjected by a Member State to measures such as rejection at the frontier, return or expulsion,
which would compel him to return to or remain in a territory where his life, physical integrity or liberty
would be threatened for the reasons set out in Article I, paragraphs 1 and 2“).
29
Smluvními stranami úmluvy je 45 států, devět jich úmluvu nepodepsalo či neratifikovalo. Srov. údaje
na webových stránkách Africké komise pro práva člověka a národů
http://www.achpr.org/instruments/refugee-convention/ratification/ [online]. Citováno 13. 2. 2015.