SLP 10 (2016)

21 / 192

19
možné hovořit o obyčejové normě.56 Zákaz mučení je také považován za kogentní nor-
mu mezinárodního práva,57 nelze k němu přistoupit ani za výjimečných okolností.58
Ovšem uvedené úvahy se v literatuře (pokud je mi známo) nevedou o rozsahu ra-
tione loci, tj. kde všude by měl princip non-refoulement být vnímán jako kogentní.
Na území států? Na hranicích? Tam, kde se osoba nachází pod jurisdikcí státu, tj.
i například tehdy, pokud je v jeho pomyslných rukách na volném moři na lodi, která
je vedena v jeho lodním rejstříku? Pokud budeme považovat vyjádření států v hard
law i soft law instrumentech za vyjádření jejich opinio iuris, pak bychom mohli uvažo-
vat o kogentnosti principu non-refoulement v rozsahu jeho aplikace na hranicích států
ve vztahu k uprchlíkům (k osobám, kterým hrozí nebezpečí mučení, lze toto dovodit
skrze odpovědnost státu za jednání jeho orgánů). Nic takového ale nenalezneme pro
otázky spojené s aplikací daného principu na moři. Praxe států je zde zároveň velmi
těžko dohledatelná a více je známo spíše o situacích, kdy státy jednají opačně a jsou
za to shledány vinnými lidskoprávními kontrolními mechanismy. Tyto kontrolní me-
chanismy mají, jak jsem již psala výše, pravomoc rozhodovat i o případech uprchlí-
ků. A porušení principu non-refoulement na moři je často shledáno právě ve vztahu
k uprchlíkům, nicméně konstatování tohoto porušení a tvrzení nauky je v zásadě to
jediné, z čeho můžeme vycházet ohledně případné povinnosti států k aplikaci principu
non-refoulement za hranicemi států.
͸. Extrateritoriální účinek principu non-refoulement
͸.ͷ Pojem extrateritoriálním účinek
Pokud jde o aplikaci smluvních závazků na území státu, tam jurisdikci státu osoby
podléhají. Jinak tomu je u otázky aplikace smluvních závazků mimo území státu,
za jeho hranicemi. Jak jsme výše viděli, kupříkladu smluvní instrumenty k ochra-
ně lidských práv pracují obvykle s pojmem jurisdikce, nikoli s pojmem území.59 Je
to logický důsledek úvahy o nemožnosti státu jednat na území jedním způsobem
a mimo své území – skrze státní orgány – jinak. Jinými slovy povinnost nepodrobit
někoho mučení (z hlediska průhlednosti právního řádu, jeho celistvosti atd.) musí
být dodržena jak na území státu, tak i mimo něj, a nelze říci, že mimo území státu
nesahají jeho závazky. Základ pro extrateritoriální jurisdikci vidíme u lidskoprávních
56 Otázkou je, zda sem zařadit i zákaz nelidského zacházení, který je považován v případě Prosecutor
v Delacic et al., rozhodnutí ICTY ze dne 16. listopadu 1998, č. IT-96-21-T, bod 517, za kogentní nor-
mu mezinárodního práva, ovšem z hlediska rozšířenosti a reprezentativnosti praxe podle názoru autorky
podmínky vzniku obyčeje nenaplnil.
57 Srov. rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, Prosecutor v Anto Furundžija,
č. IT-95-17/1, z 10. prosince 1998, str. 63 (bod 154).
58 Srov. Zprávu Komise pro lidská práva z roku 2004, body 14-15 ( UN Commission on Human Rights, Torture
and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment, A/59/324), dostupné na: -
[online]. Citováno 12. 8. 2014.
59 Pojem jurisdikce je širší než pojem území, je jím míněna státní moc či efektivní kontrola vykonávaná
i mimo území státu. Úmluva proti mučení nicméně s pojmem území pracuje.